Multi/kina

V roce 1999 nebyl v Čechách ještě ani jeden multiplex a filmoví odborníci už je vyhlíželi jako možnou spásu tragicky klesající návštěvnosti (1990 - 36, 4 mililonu návštěvníků, 1992 - 31, 2 mil., 1994 - 12,9 mil., 1999 - 8, 4 mil.). Na konci tisíciletí se trend skutečně mírně obrátil. Hlavní zásluhu na tom mohou mít obecné ekonomické faktory, změna distribučních zvyklostí, nebo právě síla, s jakou přitahují nové diváky multiplexy.

Příchod multikin na druhou stranu vytlačil některá tradiční jednosálová kina a jiným zhoršil podmínky. Je přirozené, že velký komplex se značnými programovými a technickými možnostmi malé kino přebíjí. To může hrát dvakrát, třikrát denně, a stejně odehraje jen třetinu projekcí, které během dvou hodin nasadí prakticky každý vícesálový komplex v Praze. Tímto maximálním využitím každé kopie (jedna může být využívána pro projekci ve více sálech najednou!) jsou multiplexy nejzajímavějšími odběrateli pro distributora. Ten samozřejmě radši podrží kopii ve výdělečném multikině a nechá kinečko v Horní Dolní proti původní dohodě čekat a těžce si shánět náhradu. Je to běžný přístup, jak potvrzují stížnosti vedoucích kin v Jihlavě a v Novém Boru. Nejspíš jim to nebude nic platné. Bylo by přímo nelogické, kdyby nevznikla spřízněnost mainstreamových distributorů a multikin.

I ty už dnes promítají značné procento evropských filmů a ve Village Cinemas na Smíchově dokonce zavedli "intelektuální sál" Cinema Europa, zaměřený na umělecké tituly. To je dáno třemi důvody. Za prvé velká centra objevila ekonomický potenciál filmů s uměleckými ambicemi. Za druhé potřebují další, nové diváky. Zdá se totiž, že finanční plány investorů tak docela nevycházejí. (Viz odstoupení příliš rychle rostoucí společnosti Ster Century, vznik Palace Cinemas) A za třetí multikina potřebují rozšiřovat svojí nabídku, rozrůzňovat ji. Musí se totiž bránit konkurenci ve své třídě, způsobené především stejnostejnou "dramaturgií" uvádění všech základních hitů. (Smíchovský multiplex je dobrý příklad - kromě některých technických inovací se odlišuje i speciálními sály Gold Class s nejvyšším komfortem.) Přehled o většině multikin najdete na portálu Tiscali, jeho autorem je Stanislav Buzek, host "multiplexového dílu" našeho pořadu Radium na ČRo 6.

Distributoři menšinových titulů si musejí svá premiérová kina hledat. Například CinemArt vlastní pražský Evald a nasazuje premiérové tituly tam. Jindy je využíváno kino Aero, které je příkladem toho, jak si vytvořit diváckou obec pomocí nekomerční dramaturgie. Zapomíná se ovšem na to, kolik to stojí práce a jak výhodné podmínky se v případě Aera sešly. (Podpora kina městskou části, neobsazená spádová oblast, genius loci znovuobjevených pražských vnitřních periferií.) Aero také patří do trojice českých kin, podporovaných fondem Eurimages. Podmínky minima 50% evropské produkce a úrovně projekcí se daří splňovat jen dalším dvěma artovým kinům. Ve velkých městech se distribuční okruhy artových kin a multiplexů prolínají poměrně málo - multikina a artová kina mají minimální počet shod v programu. Zmiňovaný intelektuální sál multiplexu - Cinema Europa by se mohla zdát výjimkou. Ale i podle slov Tomáše Paličky, manažera Village Cinemas, je zřejmé, že se sice filmy sejdou v jedné budově, ale skupiny diváků se budou spíše stále víc separovat. Sály pro uměleckou produkci vypadají jinak, jsou plánovány oddělené pokladny, kavárna, kontrastující s popcornovými občerstvením pro ostatní sály, vlastní web www.cinemaeuropa.cz .

Jednosálová kina s vyhraněným programem nemusí mít strach ve velkých městech. Budou tam vždy tvořit alternativu. Jejich výhodou je téměř vždy (denní) dramaturgie. Multiplex, nasazující "povinně" (týdně) všechny novinky, ji má velmi chabou. Především systém přehlídek a doprovodných programů, jako i možnost pravidelného osobního kontaktu s diváky a v omezeném počtu případů i něco jako je genius loci je na straně klasických kin. (Přehlídky se pokoušejí pořádat i multiplexy - nejvýše to zatím dotáhly na festival Woodyho Allena, což je ale výjimka, protože jinak není z čeho vybírat. Festivaly "filmových lahůdek" a "dobrodružných filmů" vždy tak trochu hrozí tím, že z nich bude na hony čouhat jejich poslepovanost.)

Pokud nevyhyne princip kina vůbec (bylo by to pravděpodobně vlivem domácího kina), mají vícesálové komplexy komerční budoucnost daleko růžovější, a hlavně méně pracnou. Ale i je čekají změny. Atrakcí (ale možná právě jen jí) bude příchod firmy IMAX s technologií 3D promítání, využívat se bude digitálních způsobů promítání - a možná i digitální distribuce, jak tvrdí filmový kritik Stanislav Buzek. Na multikina netřeba se dívat jako na zlo. Pokud platí výrok sociologa Jana Kellera, že kino patří do věku pěší dostupnosti a multiplex patří věku automobilismu, pak už jsme obchodní centra se zábavovými kiny měli mít dávno. Pokud někomu vadí jejich programový a doprovodný - výtvarný - vkus, může hledat klasická kina.