Multikulturní fotbalový Visegrád? Proč v Legii a Slovanu nehraje víc domácích hráčů

17. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ze zápasu Slavie a Ferencvárose

Slavia v předkolech evropských pohárů ztroskotala shodou okolností na dominantních týmech okolních států Visegrádu. Ty přitom k úspěchu dospěly jinou cestou než český mistr, a to především pořizováním zahraničních hráčů. Jaký k tomu mají důvod a hlavně – jak vůbec vypadá ekonomická a fotbalová struktura jednotlivých soutěží okolo nás?

Když Slavia přijela do Budapešti, čekal na ni tým, ve kterém byl v základní sestavě pouze jeden maďarský hráč  brankář Dénes Dibusz. A Legia na tom byla zase v Edenu stejně jako stále více kosmopolitní sešívaný tým, přičemž jí ještě kvůli zraněním chyběla celá řada legionářů. Tedy ano, hráčů Legie, ale fotbalovou hantýrkou fotbalistů ze zahraničí. 

„Ostatní polské týmy jsou schopné prodávat své hráče do zahraničí za dobré ceny,“ vysvětluje polský novinář Szymon Podstufka, proč se v dominantním polském klubu neprosazuje víc domácích hráčů. „Třeba Lech Poznaň prodala Jakuba Modeka do Brightonu za rekordní přestupovou sumu v Polsku. Nemusejí tedy přeprodávat své fotbalisty přes Legii.“

Čtěte také

Podobný trend je zřejmý i na Slovanu Bratislava, jak potvrzuje také žurnalista Lukáš Vráblik. „Nevím, jestli je za tím konkrétní politika, že by chtěl Slovan zahraniční hráče. To bych netvrdil. Spíš slovenské kluby chtějí prodávat hráče bratislavskému klubu za vyšší částky. A Slovanu se víc vyplatí koupit si levnějšího zahraničního hráče. Pak je tu další faktor – mladí slovenští hráči vidí lepší cestu k odchodu do lukrativnějších zahraničních angažmá přes kluby, které jim dají šanci. Jako například Žilina,“ říká.

Přitom jak už název varšavského celku napovídá, zrovna Legia je doslova plodem boje za národní osvobození. Klub zakládali vojáci na východní frontě za první světové války a právě na válečné boje se fanoušci Legie velkolepě odvolávají ve svých choreích dodnes. Jejich odkazy každopádně nezřídka budí husí kůži. Na jednu stranu proto, že umí vytvořit jednu z nejlepších atmosfér v Evropě, na druhé straně mají za sebou taky celou řadu incidentů s homofobními i xenofobními pokřiky.

Proč dominantní maďarské, polské a slovenské kluby, jako třeba Slovan Bratislava, vsázejí především na zahraniční hráče? A je vztah fanoušků k vlastním hráčům různých národností komplikovaný, jak by se dalo na první dobrou soudit podle letmého pohledu na některé jejich pokřiky? I tomu se věnuje nová Tribuna se sportovními novináři z Polska a Slovenska.

Spustit audio