Na brigádu, nebo na stáž? Řada studujících si nemůže dovolit obojí
Na sociálních sítích, zejména na Twitteru, se v minulých dnech rozvířila debata o neplacených stážích pro vysokoškoláky. Kancelář předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové nabízí časově poměrně náročnou nehonorovanou stáž pro studující magisterských programů zaměřených na politiku. Neplacené stáže jsou poměrně běžné, ale v některých ohledech jsou přinejmenším problematické.
Když jsem v prvních letech milénia studovala v Praze práva, bylo poměrně běžné, že jsme kromě školy ještě někde pracovali. Buď šlo o brigády, které byly docela dobře placené, nebo o výpomoc v advokátních kancelářích, která se platila málo, někdy vůbec. Možná tak v předposledním ročníku jsme mohli najít odborně zajímavou práci, ve které se dalo vydělat normálně.
Já jsem od prvního semestru pracovala někde, kde mě to sice odborně nikam neposouvalo, ale zato jsem si mohla koupit učebnice, mobilní kredit, tramvajenku a obědy v menze. Rodiče mi totiž takové kapesné dát nemohli. Byla bych tenkrát ráda šla na neplacenou stáž k soudu nebo vypomáhat do advokátní kanceláře, ale se studiem a prací na půl úvazku to dost dobře skloubit nešlo.
Studentský život
Dnes je sice více flexibilních možností, ale práce při studiu je ještě obvyklejší, než tomu bylo před patnácti nebo dvaceti lety. Průzkumy ukazují, že většina studujících zkrátka pracovat musí. A ne vždy je taková práce zajímavá nebo profesně relevantní, častěji to bude spíš fast food nebo call centrum.
Čtěte také
Taková práce má samozřejmě svou hodnotu, není důvod se za ni stydět, právě naopak. Kontakt s lidmi ve všech liniích většinou v životě skutečně využijeme. Nicméně v životopise budoucího právníka, politoložky nebo lidí pracujících v médiích se přeci jen bude jinak vyjímat stáž v Parlamentu než brigáda za kasou.
Neplacené stáže nebo povinné praxe samozřejmě nepořádá jen Poslanecká sněmovna. Jsou běžnou součástí celé řady oborů, někdy ve spolupráci se školami. Myslím, že je podstatné, jestli je taková stáž či praxe adekvátně vyvážena například kredity za splnění studijní povinnosti, nebo je krátká a jejím cílem je skutečně pouze nahlédnout do kuchyně určitého oboru.
Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.
Pokud ale je stáž, navíc podmíněna znalostí angličtiny a časovou flexibilitou, na dobu několika měsíců v rozsahu dvaceti hodin týdně, pak už to začíná vypadat spíše jako neplacená brigáda. Navíc když se na stránkách Sněmovny uvádí, že stážisté mimo jiné rešeršují a připravují podklady. Dostáváme se tak do roviny využívání té nejlevnější pracovní síly.
Nic jako stáž zdarma neexistuje
Dlouhá nehonorovaná stáž je v podstatě exkluzivní příležitostí pro studující z těch rodin, které je mohou při studiu lépe zabezpečit. Taková stáž totiž doopravdy zdarma není, ale nehradí ji subjekt, u kterého probíhá. Cesta k získání nepochybně velmi zajímavé zkušenosti a cenných kontaktů bude pro velkou část studujících uzavřena. A potenciální zaměstnavatelé na podobné položky v absolventských životopisech pochopitelně hledí.
Čtěte také
Nemám v úmyslu něco někomu zakazovat nebo přikazovat. Ale činnost Parlamentu, případně i dalších orgánů veřejné správy, je hrazena z veřejných rozpočtů, mimo jiné i z daní placených těmi studujícími, kteří si přivydělávat musí, a jejich rodiči. Je tedy otázkou, zda je vhodné, aby takovéto orgány vytvářely příležitosti dostupné jen pro část studentstva.
Současná předsedkyně Sněmovny je součástí politického bloku zdůrazňujícího osobní odpovědnost a zejména snahu. Má tak jedinečnou příležitost změnit praxi, která třeba i stejně nadaným a pracovitým, jen méně zajištěným mladým lidem hází klacky pod nohy ještě před startem jejich profesního života.
Poslechněte si celý komentář Šárky Homfray.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
