Na požehnaných vahadlech Naivního divadla Liberec

20. březen 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03085335.jpeg

Liberecké Naivní divadlo patří dlouhodobě k souborům, které pečlivě ohledávají a rozvíjí možnosti hry s loutkami. V letošním roce oslavil tento výrazný, světově respektovaný soubor šedesát pět let. Zůstává také jedním z posledních, kdo šíří věhlas Česka jako loutkářské velmoci. Svědčí o tom např. nedávný divácký úspěch Budulínka při veletrhu scénických umění v New Yorku.

Naivní divadlo má v rámci moderní české loutkářské tradice výsadní pozici. „Divadlo vzniklo v roce 1949 jako pobočka Pražského ústředního divadla a tuším od roku 1950 fungovalo jako krajská scéna. Název Naivní divadlo přebralo v 60. letech,“ říká jeho ředitel Stanislav Doubrava.

Pro divadlo byla klíčová právě následující období. Doubrava k tomu dodává: „Naivní divadlo bylo vnímáno od 70. let jako určitá progresivní scéna, která se snaží hledat v možnostech loutkového divadla, které nebyly vyzkoušené. Řekl bych, že se mu to dařilo v 70. a 80. letech. Nikdy pravda nerezignovalo na to, že je divadlo loutkové, ale samozřejmě využívalo tehdy moderních postupů propojení loutek a živého herce.“ V rámci českého loutkářského prostoru se Naivní divadlo vyprofilovalo spolu s nepřehlédnutelným královéhradeckým divadlem Drak. V čem jsou specifika libereckého souboru? „Naivní divadlo je scéna, v jejíchž inscenacích je stále nejdůležitější příběh. Ukazuje se, že děti pořád zajímá, o čem ty věci budou. Dokonce jsou naučené a zvyklé se do divadla vracet a těšit se, o čem to zase bude. Hrajeme takhle pro 55 000 tisíc diváků za celý rok.“

03085333.jpeg

Naivní divadlo je také jedno z posledních, které v Čechách koncentrovaně rozvíjí mezi činoherními i kombinovanými projekty především loutkové umění. Dramaturg Vít Peřina, který navazuje na Ivu Peřinovou, se domnívá, že to není ničím neobvyklý, přesto nezvratitelný jev: „Zkrátka jsou divadla, která mají tu kliku, že v nich působí režiséři, kteří tomu loutkovému divadlu propadli poté, co ho vystudovali. A pak jsou divadla, která mají třeba mladé vedení – a to nutně nemuselo vzejít z loutkových kořenů a soustředí se na činohru.“

Jak tedy funguje soubor, který kombinuje celou řadu divadelních prostředků? „To se nedá říct, že bychom každou loutku měli loutkovou. Řekl bych, že spíš naopak. V současnosti je to ‚fifty fifty‘. Ty inscenace, které u nás dělá tým Jakuba Vašíčka, jsou činoherního charakteru, podobně jako Petra Vodičky, který zase své projekty komiksově stylizuje. Do toho u nás pracuje Míša Homolová a pravidelně k nám jezdí režírovat Tomáš Dvořák z plzeňského Divadla Alfa, což jsou režiséři bytostně loutkářští,“ dodává Peřina.

03085334.jpeg

Naivní divadlo Liberec je českým a možná světovým úkazem. Navazuje totiž na staletou českou tradici, zároveň ji redefinuje a znovu poznává. Kombinuje současné prostředky s těmi, které dávají vyniknout scénické poezii i svébytné přítomnosti loutky na jevišti.

autor: Martin Macho Macháček
Spustit audio