Naše generace se moc nechválila, říká autorka Pure devadesátek Johana Fundová. V románu řeší frustrace třicátníků

„Je tam důležité to slovo ‚hezký’,“ říká o názvu své nové knihy Johana Fundová, „vyjadřuje styl výchovy mých rodičů, ale myslím si, že i mnohých jiných rodičů. Že se vlastně moc nechválilo. Naše generace nezažila takové to ‚super‘ za všechno, jako to je asi už dneska. Většinou se rodiče zaměřovali na to, že se ti něco nepovedlo.“

Hned za pochvalou se objevovala výčitka. „Pro mě to je něco, co mě mrzí doteď. Když budu mluvit otevřeně – před rokem jsem měla křest Devadesátek, přišlo tam hrozně moc lidí. Rodiče řekli: ‚Hezký Johanko, ale prosím tě fakt se narovnej.‘ Úplně mě to zasáhlo, i když oni to tak asi nemysleli. To je přesně ten styl výchovy, na který jsou zvyklí.“ 

Čtěte také

Rande, Nagano a demonstrace za Esmeraldu. „Devadesátky byly bizár,“ říká autorka stejnojmenné knihy

Hezký, ale narovnej se mohlo mít ještě jiný název: Děti sametu. „Panebože, už ne,“ říkali prý Johaně kamarádi. „Už se mi dělá zle ze slova mileniálové, generace Y. O naší generaci by název Děti sametu ani nic nevypovídal.“ Na druhou stranu Johana souhlasí, že její nová kniha je generačně specifická. I kdyby to mělo být jen tím, že se tu samozřejmě objevují i všechny věci, které si dnešní třicátníci spojují s dětstvím: od pogů po telenovelu Milagros.

Zásadní roli v knize Hezký, ale narovnej se hraje ovšem i všeprostupující potřeba se s ostatními porovnávat a pokud možno být lepší: „Máme pocit, že všichni ostatní už mají životy dobře zařízené, že už našli směr. Ve třiceti letech by už člověk měl být usedlý, vědět, jak to bude mít do budoucna. Zároveň mají ti hrdinové pocit, že oni to nemají. Hrozně tomu napomáhají sociální sítě.“ 

Co bychom měli dělat, abychom se přestali srovnávat? A co na knihu Hezký, ale narovnej se říkali čtenáři z jiných generací nebo Johanina maminka? Poslechněte si rozhovor o nové knize autorky slavné facebookové stránky Pure devadesátky.