Neheterosexuální lidé jsou častěji ohroženi duševními nemocemi i sebevraždou, říká vědec
Lidé s neheterosexuální orientací jsou častěji ohroženi duševními nemocemi, závislostmi a sebevražedným chováním. Může za to tzv. menšinový stres. Co ho působí a pomůže, když se člověk „vyoutuje“? O tom jsem si v Diagnóze F povídala s výzkumným pracovníkem Národního ústavu duševního zdraví Michalem Pitoňákem.
Srovnáme-li neheterosexuální osoby s heterosexuálními, pak můžeme podle některých výzkumů dojít ke zneklidňujícím zjištěním – u neheterosexuálních mužů se deprese objevuje zhruba 3x častěji než u heterosexuálů, téměř 5x častěji tito muži trpí panickou poruchou. Neheterosexuální ženy jsou pak 2x častěji ohroženy depresí a téměř 4x častěji generalizovanou úzkostnou poruchou než ženy heterosexuální (USA, 2003). Mezi sexualitou a duševní nemocí však zřejmě není příčinná souvislost. Vědci za příčinu vyššího výskytu duševních nemocí u LGBTQ lidí považují tzv. menšinový stres.
V určité míře stresu žijeme všichni. Lidé s neheterosexuální orientací však mají balík stresu navíc, s nímž se musí potýkat. Na rozdíl od jiných odlišností, jako je například barva kůže nebo nějaký tělesný hendikep, však toto téma nebývá vědomé od narození a často jedince odlišuje od okolí, v němž vyrůstá. Sexuální orientaci si člověk začíná uvědomovat v průběhu dospívání a trvá mu v průměru 7 let, než o ní s někým začne hovořit. Právě v tento čas se potýká s řadou nepříjemných pocitů. „Kromě předsudků, stereotypizace a každodenní diskriminace je to i například internalizovaná homofobie, tedy zvnitřnění stigmatizace, očekávání nepřijetí a strach z odhalení,“ vysvětluje Michal Pitoňák.
Teoretickou cestou ke snížení vlivu menšinového stresu by mohl být coming out, tedy otevřená komunikace o vlastní sexualitě a odhalení toho, jak to máme. Ta je však možná a přínosná jen v určitém kontextu konkrétní společnosti.
Jak ještě může vypadat menšinový stres? Co znamená, když se řekne, že člověk žije ve skříni? A co může každý z nás udělat proto, aby se situace zlepšila? Poslechněte si Diagnózu F s Michalem Pitoňákem.
Související
-
![„Z celé komunity jsou na tom nejhůř bisexuálové. V jejich případě přichází stigma ze dvou stran. Pro queer komunitu často nejsou dost ‚gay‘, pro heterosexuály naopak moc." | foto: Willian Wildmann, Pexels, CC0 1.0](https://wave.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/e40bc3d37c43906066b37da752664f4f.jpeg?itok=2DKNn12- "„Z celé komunity jsou na tom nejhůř bisexuálové. V jejich případě přichází stigma ze dvou stran. Pro queer komunitu často nejsou dost ‚gay‘, pro heterosexuály naopak moc." | foto: Willian Wildmann, Pexels, CC0 1.0")
Stres z nepřijetí a odsouzení ničí psychiku gayů a leseb. Depresemi a úzkostmi trpí jednou tolik
„Zatímco heterosexuálové investují energii do jakékoli oblasti chtějí, gayům a lesbám často nejsou tyhle zdroje sebehodnocení rovnocenně dostupné.“
-
„Nejsi sám, kdo se teď cítí divně.“ LGBT lidé mají digitální mapu vzpomínek
Rozbušilo se vám někdy srdce cestou kolem lavičky v parku, kde jste dostali první pusu? Sevřel se vám žaludek a přidali jste do kroku u kavárny, ve které jste...
-
Pride pro mě znamená vyjít na ulici. Musíme být slyšet, říká bosenská queer aktivistka čelící útokům
Ehlimana Elma je queer aktivistka ze Sarajeva, kde se snaží uspořádat první pride průvod v Bosně.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
