Neither Famous Nor Rich: Ukrajinský noiseový projekt vychází z klasické hudby

11. leden 2018
Neither Famous Nor Rich

S Olesií Onykiienko jsem se poprvé setkala v tmavém sklepu polosquatu EFIR v centru Kyjeva. Měla ten večer hrát, její vystoupení se však posunulo až do ranních hodin. Společně s Nikou Zenovou hrály noiseové, rytmické plochy, které svou komplexitou kontrastovaly s předcházejícími sety i rozpoložením unaveného publika. 

O několik dnů později jsme se opět potkali s jejími kolegy z kolektivu Teple Yabluko v kulturním centru Plivka. Jméno jejího sólového projektu vzniklo náhodou po hodině angličtiny a něčím také vyjadřuje stav nezávislé kultury a jejích protagonistů – Neither Famous Nor Rich.

Máš klasické hudební vzdělání. Kromě undergroundového sólového projektu také spolupracuješ s ukrajinským sborem Mokosho.
Studovala jsem sborové dirigentství. Po ukončení studia jsem chtěla dělat něco ve stylu experimentálního klavírního jazzu, ale bylo těžké najít hudebníky. Také jsem měla nabídky skládat hudbu pro divadlo a tehdy jsem si uvědomila, že musím začít nahrávat. A tak jsem se naučila pracovat s digitálními audio programy. Cítila jsem, že je jednodušší si vše udělat sama.

Jak bys popsala svůj tvořivý proces?
Začíná to zvukem. Dělám hodně nahrávek a hledám nové témbry. Nahrávám na ulici nebo doma a ty nahrávky pak modifikuju a snažím se v nich najít něco nového. Je v tom hodně processingu. Poté z těch nahrávek něco zkomponuju, sampluju je a improvizuju na koncertech.

Setkáváš se na místní elektronické scéně, kterou pořád z velké většiny tvoří hlavně muži, s diskriminací?
Nedělám pouze hudbu, ale pořádám také koncerty. Jedná se o experimentální akce, které se konají několikrát za rok. Komunikuju s umělci, organizuju vše kolem. Často se stává, že hudebníci muži, které pozvu a s nimiž jsem předtím komunikovala, jdou přímo za zvukařem, a mně si ani nevšimnou. Zahrají, dostanou zaplaceno a odejdou bez toho, aby mi poděkovali nebo se rozloučili.

Poslechněte si celý rozhovor v novém díle Východisek!

I first met Olesia Onykiienko at the dinghy basement of EFIR, a semi-squat in the centre of Kyiv. She was supposed to play that night, her performance being shifted to the morning hours. Together with another musician, Nika Zenova, they played noisy, rhythmical structures whose complexity contrasted with the previous sets of the night, as well as the tired audience. A few days later, we met again at the cultural venue Plivka where she came alongside her colleagues from the Teple Yabluko collective. The name of her solo project came about by accident after an English class, but it somehow also expresses the state of independent culture and its protagonists in the whole region – Neither Famous Nor Rich.

You have classical music training. Aside from your underground solo project, you also collaborate with the Ukrainian ensemble Mokosho.
I studied choral conducting. After I finished studying, I wanted to make something like an experimental jazz piano project, but it was very hard to find musicians. I also had propositions from a theatre to compose music, and as I started composing, I understood that I had to record all of this.  I had to learn to use digital audio workstations. That's how everything started, and I felt it's much easier to do everything by myself.

Can you describe how you create music?
It starts with sound. I'm making lots of recordings to find new timbres. I'm recording in the streets, or just at home, then I process these recordings to try to find something new. There's a lot of processing involved. After I compose something from all of these collected sounds, I make samples and improvise with them when I perform.  

Do you experience discrimination in your local scene whose majority is still composed of men?
I'm not just playing music, I also organize events. We run an experimental soundscape event. I organize it several times a year, I communicate with the artists, etc. It happens very often that musicians/men whom I invite come and although they communicated with me beforehand, go straight to the sound guy. They never notice you. They play, collect the money and leave without saying bye or thank you.