Neslibovat hory doly, když tam ty hory nejsou. Jak tráví Vánoce ti, kteří pečují o druhé
Vánoce nejsou tím nejšťastnějším obdobím v roce, ale děláme to rády a baví nás to, shodují se tři ženy, které se o Vánocích z podstaty své práce starají o druhé. Další díl reportážní série Radia Wave Jiné Vánoce vám odkryje, jak právě u nich takové Vánoce vypadají nebo jak je vnímají.
„Není to nejšťastnější část roku, což je zvláštní, protože to Vánoce bývají,“ popisuje svoji zkušenost 24letá Markéta, studentka speciální pedagogiky, která od svých 15 let pracuje v dětském centru v jihočeských Strakonicích. „Těch dárků je většinou hodně,“ vypráví Markéta. „Lidi mají představu, že dětem z dětských domovů chybí dárky. Chybí jim hodně věcí, ale zrovna dárky o Vánocích jsou v pohodě,“ říká.
„Jakmile nadšení opadne, začne to na děti dopadat – chybí jim třeba máma,“ říká a vysvětluje, jak potom v takových situacích postupuje. „To se musí člověk naučit. Neslibovat hory doly, když tam ty hory nejsou. I když to k tomu samozřejmě svádí,“ dodává asistentka v péči o dítě Markéta.
Michaela a Eliška Koulovy jsou pokrevní sestry, které spolu v Thomayerově nemocnici pracují jako sestry zdravotní. A právě tam už tradičně tráví Vánoce. „Sedíme celý den s telefonem na uchu a vyřizujeme vzkazy,“ popisuje Eliška. „Když jsou ty lidi starší, je to pro ně psychicky náročné, protože si můžou myslet, že to můžou být jejich poslední Vánoce,“ dodává Michaela.
„Loni jsme měli plné oddělení. Čas na posezení jsme si sice našli, ale nebylo to ono. Byli jsme navlečený v covidových vánočních oblecích, tak jsme si na ně kreslili aspoň hvězdičky. To bylo super,“ vzpomíná Michaela.
Zalitují zdravotní sestry někdy toho, že magický Štědrý den pro sebe přesouvají jinam? Poslechněte si příspěvek Tomáše Pacovského o jiných Vánocích.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
