„Nikdo to nečekal,“ říká o úspěchu na Berlinale zvukař filmu O těle a duši

Z filmu O těle a duši
Z filmu O těle a duši
Maďarská kinematografie poslední dobou zažívá úspěchy, hlavně v zahraničí. Saulův syn mladého režisére László Nemese sesbíral snad všechny hlavní filmové ceny, včetně Oscara a Zlatých glóbů. Určitá surovost, absurdita a působivé vizuální a zvukové světy jsou charakteristické i pro nejnovější maďarský úspěch: film režisérky Ildikó Enyedi Testről és lélekről, v překladu O těle a duši, který bodoval na letošním Berlinale. Důležitou součástí filmu byl také zvukový design: střídání ticha, hudby a nahrávek z terénu. Právě o této složce snímku jsem mluvila se zvukařem filmu Péterem Benjaminem Lukácsem.

Překvapil vás úspěch na Berlinale?
Nikdo to nečekal, protože nikdo si netroufá doufat, že získá cenu. Pro mne bylo skvělé už i to, když naši známí, zahraniční producenti, kteří byli na festivalu, říkali, že i když ten film ještě neviděli, všichni o něm mluví.

Jak byste charakterizoval estetiku režisérky Ildikó Enyedi a samotného filmu O těle a duši?
Její režie je jemná, ale přímá. Pochopitelná, ale nepolapitelná. To platí o jejím humoru, dramatu, pocitech. Cítíte, ale nedokážete definovat, co přesně prožívají postavy na plátně, situacím ve filmu ale porozumíte snadno. Na druhé straně má její tvorba v sobě také určitou syrovost. Důležité bylo rozlišovat mezi různými světy: snovým světem, osobním životem a prací, kterou byly v tomto případě jatka. Tohle jsou tři stěžejní body filmu.

Zažili jste při natáčení nějaké komplikace? Co bylo pro vás jako zvukaře výzvou?
Těžké bylo třeba to, že jsme mohli použít jen velmi malé množství nástrojů. Natáčení mělo být co nejvíc minimalistické. Cílem režisérky Ildikó Enyedi bylo vytvořit působivé obrazy a zároveň je natočit nefilmově, a to se týkalo i samotného zvuku.

Pusťte si celý záznam rozhovoru.