Nikdy s ostatními rodiči neřešte šikanu na vlastní pěst, varuje školní poradkyně
Existuje škola, na které není šikana? „To by bylo divné. Je přirozené, že děti zkoušejí pevnost mantinelů. Školy, která tvrdí, že šikanu nemá, bych se bála,“ říká školní poradkyně a psychoterapeutka Renáta Vordová.
„Nejdůležitější je vysvětlit rodičům, že nejsme nepřátelé. Že jsme na stejné straně a jde nám o to, aby se děti cítily bezpečně a bylo jim ve škole dobře. A je jedno, jestli dítě je obětí, nebo bylo tím, kdo ubližoval. Obě potřebují pomoct. Rodiče by ale nikdy neměli šikanu řešit na vlastní pěst mezi sebou,“ vysvětluje školní poradkyně Vordová, která je spoluautorkou podcastu Šikana Rádia Junior.
„Když se přijde na šikanu, rodiče mají často pocit selhání. A s tímhle pocitem se těžko někomu říká o pomoc. Děti, které šikanují, nespadly z nějaké jiné planety. Často mají pro šikanu svoje dobré důvody. Bývá to potřeba pozornosti, potřeba zažít úspěch, uznání,“ vyjmenovává odbornice.
„Když dřív neměly děti telefon nebo počítač a šikana se ve škole děla, mohly si od ní doma odpočinout, byly v bezpečí. Teď je to pro děti víc zatěžující. Ten, komu se šikana děje, často začne cítit vinu, že si to nechá líbit, že rodiče zklame. Je důležité dětem říkat, že je máme rádi, ať se děje, co se děje,“ uzavírá Vordová.
Proč je lepší neměnit školu? Za kým jít, když nás šikana zasáhne? Poslechněte si Houpačky.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka