Nikkarin nedokončí svou tetralogii. Namísto toho nakreslil parodii na fantasy o magické koblize

Když v roce 2009 vyšel první díl 130 s podtitulem Odyssea, způsobil na domácí scéně pozdvižení. Tehdy dvaadvacetiletý rodák z Prostějova představil překvapivě komplexní vesmír založený na poetice Malého prince a své zběhlosti v popkultuře. O rok později následoval druhý díl, a pak o Boovi - hlavním hrdinovi 130 - nebylo pět let slyšet. Původně se měl příběh rozseknout ve třetím pokračování, ale to spíše ukázalo, že už je Nikkarin coby autor jinde. Melancholii vystřídala akce, zadumané putování bitky a Nikkarin sám začal mluvit o dalším závěrečném albu. Namísto něj ale přišel s úplně jiným celobarevným komiksem, v němž bohatě rozvinul nápady ze svého sedm let starého gamebooku Spellsword Sága.

9 fotografií

Hlavními postavami konverzační komiksové komedie, jak je kniha definována v anotaci, jsou mágové Klerenc a Eliot, kteří mají zneškodnit Magickou koblihu nekonečna. Už od prvních stránek je zřejmé, že si autor příběh užívá a že uplynulé roky nestrávil lelkováním, ale vykreslil se na dětských časopisech Raketa a Čtyřlístek. Tentokrát se pustil i do barvy, s kolorováním mu pomohla jeho žena Marie Menšíková, a rozvernému charakteru komiksu to prospívá. Utvrdil se v jednoduchém rukopisu založeném na černých linkách a jeho postavy se pohybují mnohem přirozeněji než v příběhu o Boovi. Poloha parodie mu překvapivě sedí a komiks funguje na vtípcích, které si střílí z různorodých témat. Třeba z mužských představ o tom, jak ženy těší, když jim nepokrytě zírají na křivky, hipsterů, které zde příznačně představují elfové, nebo mužské ješitnosti. Humor je to hlavně hravý, nikoliv zlomyslný, a klouže se po něm snadno jak po banánové slupce. 

Z Níkkarinovi knihy Super Spellsword Sága|foto: Nakladatelství Labyrint

Nešetří se tu popkulturními odkazy, ať už na Harryho Pottera nebo Pratchettovo univerzum, ale přece jenom Rowlingové Bradavice jsou třicátníkovi Nikkarinovi generačně bližší. Komiks asi nejvíc připomíná satirickou sérii Donžon, vytvořenou Joannem Sffarem a Louisem Trondheimem. Podobně jako francouzští kolegové i Nikkarin pracuje se stereotypy fantasy žánru a RPG her, které nadsazuje a dovádí až do absurdních extrémů. Přitom je zřejmé, že autor má svět, ze kterého si střílí, dobře zažitý a že jej má především rád. To mu nebrání poukázat na jeho někdy až komické hračičkovství a odtrženost od reality působící občas infantilně. Super Spellsword Ságou se Nikkarin posunul k sebevědomému výrazu a čtenářům nabízí výbornou zábavu. Těm, kteří se nebojí udělat si legraci sami ze sebe a své záliby ve fantasy, pak ještě o něco větší – ostatně i autor sám si opakovaně utahuje ze své neschopnosti nakreslit tak klasicky hrdinské zvíře, jako je kůň. Pravděpodobně tak v závěru roku, který byl na domácí komiksy poněkud chudší, máme jednoho ze žhavých kandidátů na nejlepší album.

Nikkarin: Super Spellsword Sága, 112 stran, Labyrint (2019).