Stopování je krásné a snadné. Baví mě nejenom proto, že je zadarmo, říká Jonáš Kuldan

Jonáš Kuldan vypráví v podcastu Casablanca o stopařských cedulích a psaní deníku, pobytu na Erasmu v tureckém Kurdistánu a o první velké stopovací cestě, kterou podnikl po maturitě do Maroka. „Překvapilo mě, jak je stopování krásně jednoduché, odpovídá na otázku, co se na první velké cestě naučil. „Baví mě rozhodně nejenom proto, že je zadarmo.“

„Afrika mě táhne dál. Těším se, že tam budu moct ještě něco dalšího objevovat.“ V Mauritánii se mimo jiné svezl na vlaku, který převáží železnou rudu z dolů do přístavu Nouadhibou. „Za začátku to byla euforie, ale pak je to dvacet hodin cesty prázdným vlakem tam a dvacet hodin zpátky na pobřeží. Pořád jsme s přítelkyní hledali stín, který ale pořád ubývá, takže je tam výheň. Mnohem lepší je mimochodem jet naloženým vlakem, protože to tolik nedrncá. A taky je dobré vychytat vlak, kde se veze ruda namletá co nejhruběji, protože to míň špiní,“ usmívá se v rozhovoru.

Na své výpravy se Jonáš Kuldan moc nepřipravuje a má otevřená očekávání. Mezi jeho nejsilnější zážitky patří různá setkání s místními lidmi, spíš než velká historická města, památky a hlavní turistické cíle. „Například v malém senegalském městečku Mboro nás zachránili od bouřky, bydleli jsme v rodině a o rok později jsme se tam na celý týden vrátili,“ vypráví v cestovatelském podcastu Radia Wave. „V Senegalu jsme nejčastěji jedli fast food v bagetě, špagety v bagetě, omeletu v bagetě. Ale žádné trauma z toho nemám,“ směje se.

Jak se stopuje v Senegalu a v tureckém Kurdistánu? Jaké zážitky přineslo Jonášovi Kuldanovi stopování ve středoasijském Kyrgyzstánu? Poslechněte si letní Casablancu o autostopu.

11 fotografií