O útlaku bez senzací. Eva Koťátková ve výstavě zpracovává populární téma přitažlivě i citlivě
Jedenadvacet příběhů nejrůznějších bytostí, vstřícný prostor a normy současného světa se potkávají na výstavě umělkyně Evy Koťátkové Moje tělo není ostrov ve Veletržním paláci. K vidění je až do 4. června.
Vstoupit do expozice znamená cítit se trochu jako biblický Jonáš, kterého spolkla velryba, aby ho ochránila před rozbouřeným mořem. Expozice má podobu obřího, částečně rybího a částečně lidského těla. Má být bezpečným inkluzivním prostorem pro všechny tvory vybočující ze společenských norem.
Monumentální prostor a empatie
V prostoru výstavy jsme si povídali s autorkou a kurátorem Rado Ištokem. „Já pokaždé když sem přijdu, přemýšlím hlavně nad tím, jak ten prostor udělat ještě o něco inkluzivnějším než doposud,“ popisuje Koťátková své pocity z monumentálního díla, které vytvořila, a poukazuje na to, že výstava má především povzbuzovat k empatii.
Expozice skrze objekty rozmístěné po prostoru vypráví jedenadvacet příběhů nejrůznějších tvorů, kteří se vymykají normám – od lidí, kteří nezapadají, přes zvířata, jako je kreveta vařená zaživa, až po keř převážený napříč kontinenty za účelem zpeněžení. Koťátková se tak snaží zprostředkovat zkušenost těch, kteří neodpovídají normativním požadavkům světa, navést k jejich vyslechnutí a pobídnout ke sdílení vlastních útrap.
„Tenhle objekt se jmenuje Tělo, které ještě nedorostlo, a k jeho vytvoření mě inspirovaly příběhy mých přátel ze základní a střední školy, kteří měli potíže s nejrůznějšími diagnózami a měřeními,“ vysvětluje umělkyně, jak příběhy, které tvoří základ výstavy, sbírala.
Příběhy ze skladu koloniálního zboží
Výstava původně vznikla pro galerii moderního umění ve francouzském Bordeaux, název odkazuje na historii její budovy. Ta dřív sloužila jako sklad koloniálního zboží. Neznámé objekty z cizích krajů se tu měřily, vážily a evidovaly a zařadily do regálů. Koťátková se skrze tuto linku snaží poukázat na to, že společnost podobně přistupuje i tělům.
Proč je výstava tak populární? A jak téma útlaku a normativity nevyprázdnit? Poslechněte si celý příspěvek.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
