Obchodní centra měla fungovat pro komunitu, jsou z nich sebestředné kvádry, říká autorka Města zdí

18. prosinec 2017
Obchodní centrum - hypermarket

„Bylo mi čtrnáct, když se postavilo první obchodní centrum v Čechách. Bylo na Černém Mostě v Praze. Přesně si pamatuju rozbředlou hlínu, pole a parkoviště, přes které musel člověk dojít od zastávky až k centru. Pořád nemůžu zapomenout na tu aroganci vůči městu,“ říká architektka a spisovatelka Anna Beata Háblová, autorka knihy Města zdí, která se zabývá životem i smrtí obchodních center.

První veliké kvádry s fasádami ozdobenými zářivými logy nejoblíbenějších značek navrhl vídeňský architekt Viktor Gruen. „Domyslel obchodní centra do absolutního důsledku. Chtěl zachránit americké suburbie, nekončící zástavby rodinných domů, které neměly žádný střed a kde ženy v domácnosti musely lítat z jednoho konce na druhý, aby si něco obstaraly,“ vypráví Anna Háblová, která architektovi prvních obchoďáků věnovala v knize Města zdí úvodní kapitoly.

Gruen chtěl do Ameriky přinést koncept komunitního centra, v hlavě měl přitom představu centra evropských historických měst. Obchod měl být pouze záminka pro developery, aby měli důvod jeho urbanistický koncept šířit dále. Ti ale jeho koncept pojali po svém, zalíbil se jim hlavně „Gruenův efekt“, jev, kdy se dá s člověkem manipulovat pomocí světel, zvuků, vůní, barev, tvarů. „Gruen sladil různé prvky, které člověka dostanou do stavu transu. Přestane přemýšlet, proč vlastně do obchodního centra přišel, a začne bezhlavě nakupovat,“ vysvětluje Háblová. Gruenův efekt může vyvolat i dezorientace. Proto mají obchodní centra jen několik málo vchodů nebo samoobslužné sklady, v nichž znovu obcházíme produkty, které jsme už jednou viděli. Možná že si je přece jen koupíme.

Kniha Města zdí

Kniha Města zdí načrtává i budoucnost obchodních center, kterou podle Háblové předpovídají krachující obchoďáky na amerických předměstích. „Může za to čím dál populárnější online nakupování a změna nákupního chování, ale také to, že ty budovy jednoduše dožily,“ vysvětluje Háblová. Developerům se prý nechce rekonstruovat stará centra, raději skupují pozemky v těsné blízkosti a staví na nich nové budovy. „Dochází ale i k tomu, že se mrtvá centra pronajímají neziskovým organizacím, vznikají tu kostely, školky, muzea, cokoli, co je nevýnosné.“

Když zkazíš obchodní centrum, zkazíš kus města. Jak se mění architektura konzumu?

Dům bytové kultury na Budějovické

S Petrem Zemanem z Institutu pro plánování a rozvoj jsme se sešli před pražským Domem bytové kultury. Tmavý brutalistní kvádr obchodníci překryli jásavými, barevnými reklamami, snad aby nebylo poznat architekturu vespod. Jak se od doby DBK, postaveného v letech 1971–1981, změnila struktura obchodních center? Jak účel staveb ovlivňuje jejich podobu? A co dělají obchodní centra s městským životem?

I v Česku se už v jednom obchodním centru objevila galerie, která prostor využívá za velmi nízký nájem. „Je mnohem horší, když se zavírají obchody, než když v obchodní kóji necháte někoho zadarmo,“ říká Háblová. Galerii byste našli v Liberci, městě s nejvyšším počtem obchodních center na obyvatele v Česku. Podle Háblové čeká evropské obchoďáky podobný osud jako ty americké. „Že má obchodní centrum problémy, se dá poznat podle toho, že nabízí až příliš mnoho aktivit pro děti,“ prozrazuje Háblová.

Dá se obchodní centrum postavit tak, aby nebylo arogantní vůči zbytku města? A povedlo se něco takového postavit v Česku? Kde naopak vznikl urbanistický průšvih? Poslechněte si celý rozhovor s architektkou a spisovatelkou Annou Beatou Háblovou o knize Města zdí.