Od povrchnosti až po jazz. Budoucnost hudby podle zahraničních profesionálů

11. únor 2020

On Air

Postihnout v kostce trendy a kolektivní témata v současné hudbě je vždy tak trochu chůze po tenkém ledě. Jedno je ale jisté: posledních deset let nadobro pohřbilo koncept žánrů a jejich subkultur a vytvořilo celosvětový hudební tavicí kotel popu. Na to, co bude dál, jsme se ptali na největším evropském showcaseovém festivalu Eurosonic profesionálů z hudební branže.

„Na scénu nastupuje nová generace, která v mnoha případech nepřichází hudebně s ničím novým, ale jdou do toho po hlavě a kreativně. Nejsou to kopie osmdesátkových nebo devadesátkových kapel či těch z nultých let. Je v tom nezměrná energie. Nemusí to být celé o tom, že jste temní, depresivní nebo naopak pozitivní,“ míní Robert Meijerink, programový ředitel festivalu Eurosonic.

Čtěte také

Eurosonic 2020: Viah, Charlotte Adigéry a Sorry v čele nové generace evropského popu

Tento optimistický přístup ale nesdílí například zástupce maďarského festivalu Budapest Showcase Hub Dénes Pecsi-Szábó: „Bojím se, že budoucnost přinese velkou vlnu povrchnosti. Hlavně v Evropě je tohle zatraceně silný proud.“

Laurent Marceau z Evropské vysílací unie nečeká od nové dekády žádné velké změny: „Osobní rovina k hudbě prostě patří a tak to má být. Hudba by měla být o tom, co je blízko vašemu srdci. To je zásadní.“

Márton Náray z proexportní kanceláře SoundCzech vidí největší nebezpečí v současné přemíře dostupnosti umění: „Nevím, co se stane s hudbou. Doufám, že se trochu odkloní od všech zkratek moderních technologií a začne se zase soustředit na svou kreativní stránku, vrátí se zpátky ke svým komunitám. Ano, samozřejmě, čím jednodušší váš výtvor je, tím rychleji ho můžete dostat ven k co nejvíce lidem. Ale to je dvousečný meč, protože to vede pouze k umění horší kvality.“

Čtěte také

Viah: Necítím potřebu „vykořisťovat“ to, že jsem Vietnamka, natož že jsem žena

Nejkomplexnější obrázek budoucnosti ovšem přichází od zástupce ředitele francouzského rádia FIP Hervé Riesena: „Každá dekáda s sebou nese nový žánr už od počátku minulého století. Jazz, rock&roll, disco, funk, new wave, v devadesátkách to byl grunge nebo exploze elektra, techna i žánrů jako hip hop a v nultých letech jsme pak byli svědky velkého návratu rockové hudby. Pak se věci uklidnily, vývoj se zpomalil. Dnes cítím v hudbě celého světa africké vlivy. To je přirozené, to jsou přece kořeny všeho. V Africe to vše začalo. Ale budoucnost je podle mě v jazzu.“

Kteří umělci budou diktovat trendy budoucnosti? Jaká jsou největší nebezpečí pro světovou hudební scénu? Poslechněte si celý příspěvek.

autor: Jakub Kaifosz