Ondřej Brousek: Chtěl bych se stát čepicí, abych četl myšlenky
Hostem na telefonu v rubrice Brambora s vejcem byl herec, hudebník, skladatel a v první řadě člověk Ondřej Brousek. Ten se nám hned v úvodu svěřil s tím, která tři slova ho charakterizují a kterou písničku nenávidí. Ve druhém zmiňovaném se Ondřej rozhodně neshoduje s Ivanou, protože té se ona skladba docela líbí, ale to samozřejmě není vůbec podstatné.
Rodák z Prahy se během rozhovoru vytasil se zajímavou odpovědí na klasickou otázku, kterým kusem oblečení by se chtěl stát. „Čepice, abych četl myšlenky tak nějak třeba,“ prozradil Ivaně s Alešem a dodal, že něco podobného se zhruba za pět let začne prodávat. „Já si ji nevezmu radši už,“ brblal si Aleš pod imaginární fousy, ale ani to samozřejmě není podstatné.
V hudebním okénku jsme si připomněli písničku The NeverEnding Story, tedy titulní song z filmu Nekonečný příběh, kterou nazpíval muž, jež si přezdívá Limahl. Hodnocení této přezdívky necháme na každém z vás.
Proč si při úklidu navlékat na ruce silonové ponožky? Kterou barvu by si na sebe Ondřej Brousek nevzal? A je podle něj lepší smrad, nebo hluk? Poslechněte si celý mini rozhovor.
Související
-
Herec Václav Neužil: Jedu Crowleyho tarot. Od sedmnácti mám jedny karty
V dada rubrice Brambora s vejcem jsme tentokrát telefonovali rodákovi z Plzně Václavu Neužilovi, který hrál mimo jiné Emila Zátopka.
-
Roman Holý: Chtěl bych být sepranou džískou ze západního Německa
V chaotické rubrice Brambora s vejcem tentokrát Ivana s Alešem telefonovali rodákovi ze Sušice a sběrateli kláves Romanovi Holému.
-
Matěj Ruppert: Na chatě mám několik zbraní. Třeba rybičku
Matěj Ruppert měl velice dobrou náladu. Dovolali jsme se mu na chatu, kde prý chodí vyzbrojen rybičkou a taky tam má luk a šípy.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.