Opravdové slzy, masivní zvuk a No New York. V Komplexu jsme vzpomínali na Glenna Branca a nultá léta

16. květen 2018
02841412.jpeg

Živelný debut Yeah Yeah Yeahs s dravým vokálem Karen O vyšel v roce 2003. Což byl doba, kdy měl náš host Tomáš Turek ještě vlasy, jak sám hudební publicista a milovník koček vtipkuje. Komplex nebyl ale věnovaný jenom vzpomínce na newyorskou scénu nultých let a právě zesnulého skladatele Glenna Branca. Rozebírali jsme nové desky Joshe T. Pearsona nebo Damiena Jurada a také popřáli Brianu Enovi k sedmdesátinám.

„Snaha vytvořit scénu a nové idoly byla v hudebním průmyslu vždycky, v nultých letech se s vlnou newyorského garážového rocku opravdu snažil a mohlo to někoho odradit. Byla by to ale škoda,“ říká Tomáš a dál líčí, kdo všechno stál v roce 2000 na stejné startovací linii – The Strokes i Interpol vydali nejsilnější desky a nikdy je už nepřekonali. Ducha doby zachytila skvěle americká novinářka Lizze Goodman v knize Meet Me in the Bathroom, pro kterou vyzpovídala na 160 lidí, od kapel přes majitele klubů po samotné fanoušky a pamětníky. Do stejné newyorské scény, která ale nebyla kalkulem hudebního průmyslu a vznikala poměrně organicky, se počítají i Yeah Yeah Yeahs s deskou Fever to Tell z roku 2003 – letos slaví osmnáctileté výročí a k této příležitosti vyšla i důstojná reedice.

Debut Yeah Yeah Yeahs zní fakt současně. Je to živelná a upřímná hudba.“ Tomáš sype z rukávu taky několik zajímavostí. Kromě toho, že je song Date With the Night o masturbaci, což bylo tehdy od zpěvačky Karen O pořád ještě provokativní, možná nejznámější hitovka Maps vypráví i zajímavý příběh. Název skladby je zkratkou pro Můj Angusi, prosím zůstaň“. Jde o vzkaz zpěvákovi Angusi Andrewovi, se kterým Karen O chodila, a slzy ve videoklipu jsou opravdové. Andrew se měl dostavit na natáčení, ale nestihl to, protože odjížděl na turné.

Je pořád neuvěřitelné, jak kytarista Nick Zinner a bubeník Brian Chase dokázali ze dvou nástrojů vybudit takový zvuk – inspirace Glennem Brancou je naprosto evidentní.“ Zmínka a vzpomínka to není náhodná, americký skladatel a v srdci pankáč Glenn Branca totiž 14. května zemřel na rakovinu. Byla to významná postava newyorské scény 70. a 80. let, na kterou také Yeah Yeah Yeahs navazovali a jako velký vzor ho citoval i takový David Bowie. Branca se dá označit za duchovního otce celé no wave scény v čele se Swans nebo Sonic Youth – Thurston Moore a Lee Ranaldo s Brancou dokonce hrávali. Jejich vírou byl především hluk a není to klišé. Není to nějaký avantgardní no name pro popaře, do posledních dnů svého života utvářel opravdu masivní zvuk a v nultých letech sestavil ansámbl o sto elektrických kytarách naladěných na jeden tón. Rozhodně to neznělo nesmyslně,“ rozpovídá se Tomáš. Dohledejte si Glenna Brancu, určitě to stojí za to ho vzpomenout.“

Proč je novinka Joshe T. Pearsona složená ze svižných hitů od podlahy? Kde jsou dřívější sáhodlouhé písně o osobnostním rozkladu? Tomáš mimo jiné zavzpomínal na rozhovor s Joshem T. Pearsonem, který měl nezapomenutelný titulek: „Doma je tam, kde se oběsíš.“ Proč Damien Jurado nedal svoji novinku The Horizon Just Laughed na Spotify?

 

  • Hudba
  • Diskuse