„Otřást statem quo, dát facku médiím.“ Jaké podoby feministického aktivismu mají smysl?

Podle brněnské performerky Kači Olivové mají happeningy a zásahy do veřejného prostoru svůj význam. „Jsem fanynka dobrého aktivistického street artu. Dopad konkrétně téhle akce může být poměrně velký, protože najednou budou všichni ztraceni v takovém městě žen a nikam netrefí. Je to skvělej způsob, jak upozornit na to, že bychom si důležité ženy z naší minulosti a současnosti měli pamatovat a zmiňovat je,“ myslí si umělkyně nominovaná na Cenu Jindřicha Chalupeckého. „Je ale jasný, že každej má tohle vnímání nastavený individuálně, někomu víc vyhovují malý krůčky, já jsem spíš fanynka větších, radikálnějších akcí, které posouvají hranice a vymezují větší prostor pro pohyb všech lidí.“

„Mám ráda kýč, trapnost a stud. Seriózních performerek je u nás dost,“ říká umělkyně Kača Olivová

• Upravit
• Smazat

„Nahá bych chodila pořád, kdyby tu bylo dost teplo a nebyl to problém. Kýč miluju, bez něho to nejde; nejlepší materiál jsou plasty a nejlepší jsou fejky,“ říká Kača Olivová, finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého. V dopoledním rozhovoru na Radiu Wave promluvila o svém přístupu k tělesnosti, feminismu a o tom, jak těžké je oddělit osobní život od performance.

Tématu ženství, práce s ženským tělem, takže třeba i kojení na veřejnosti, se Olivová věnuje už 15 let. Za smysluplné považuje i takzvané ženské kvóty, vyrovnávání počtu žen a mužů ve vedoucích a rozhodovacích pozicích. „Myslím, že je to funkční nástroj změny. Bylo by dobré vycházet z výzkumů zemí, které už kvóty aplikovaly, ale považuju to za dobrej začátek. Nastaví to normu, která se stane běžnou a nebude potřeba si o ni říkat,“ věří brněnská umělkyně. 

Zatřást současným stavem

Jasmína Houdek zažila ve 14 letech znásilnění. Teď si proto dala nesnadný cíl – ukončit sexuální násilí a obtěžování jednou provždy. Ve svých kurzech moderní sebeobrany pro ženy učí mladé dívky i ženy, jak znásilnění předejít a jak reagovat na catcalling. „Brzo porodím dceru a nechci, aby zažívala to, co většina žen,“ říká. 

„Brzo porodím dceru a nechci, aby zažívala to, co většina žen,” říká Jasmína Houdek|foto: Helena Szimigielová

Feministický aktivismus podle ní dává smysl, důležité jsou pomalejší, systematičtější kroky. „Co je a co není kontraproduktivní? To bude soudit až historie. Všechny cesty jsou správné. Pomalé kroky, třeba diskuze nebo přednášky, osloví svůj druh lidí. Přímé akce jsou důležité, protože dokáží otřást společností, dát facku do médií. Může to oslovit zase jiné spektrum lidí,“ říká instruktorka. „Můj apel je, abychom zatím dělali všechno, co může aspoň trochu zatřást se současným stavem. Nejhorší je nedělat nic nebo si jen stěžovat,“ myslí si.