Pacino ve Špíně: Kopce, Schody a další zákoutí nejlepší domácí „indierockové” desky

4. srpen 2017
Pacino

Původně orlovské trio Pacino toho má už sice hodně za sebou, ovšem na velkou desku si muselo počkat až do léta letošního roku. Ta vyšla pod titulem Půl litru země prostřednictvím labelu Stoned To Death. O všech peripetiích spojených s jejím vznikem, výhodách samostatného nahrávání i o rvačce jako vystřižené z filmu Hoří, má panenko, kterou zažila trojice na turné, jsme si povídali v aktuálním díle Špíny.

Začátek kapely Pacino se datuje do doby, kdy kytarista Radomír Szajter s bubeníkem Tomášem Velikým hráli pouze ve dvou a snažili se co nejvíce těžit z odkazu kapely Japandroids. Těmto dobám ovšem už odzvonilo a po personálních změnách se ustálili na klasickém modelu trojice s basákem Jakubem Lasotou, který rovněž hraje v emo kapele Anne M. Christiansen. Po několika kazetových splitech (například s brněnským projektem Sky To Speak nebo letos Rutkou Laskier) došlo konečně na vinylový debut Půl litru země, jehož grafickou podobu si vzalo do péče sourozenecké duo Kateřina a Tomáš Miturovi.

V hudbě Pacina byly vždycky přítomné vlivy klasických indie kapel devadesátých let, jako jsou Dinosaur Jr., Polvo nebo The Van Pelt, zvuk Pacina se ovšem postupně vycizeloval v osobitý mix. V jejich tvorbě je cítit i tolikrát omílaná „slezská scéna“. Ve Špíně jsme si posvítili na původ zvláštního názvu Půl litru země i na to, jak se v Radomírových textech kromě cest vlakem odráží jeho dřívější komiksová tvorba. A nebyla by to Špína, aby se nevytáhly i ty nejbizarnější historky z koncertů a zahraničních turné.

Další články autora