Parquet Courts se nelitují a kousavě tepou současnou realitu

27. duben 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03616274.jpeg

Čtveřice z New Yorku, která se za svou šestiletou existenci stala miláčkem mainstreamového i undergroundového publika, na své třetí desce potvrzuje, že i přes fasádu garážové hravosti a lehkovážnosti umí kousavě tepat současnou realitu. Se záviděníhodným vtipem a nadhledem.

Na univerzitě se potká malíř s filozofem. Mohlo by to znít jako začátek ne úplně zajímavého vtipu, kdyby nešlo o Andrewa Savage a Austina Browna a k celé situaci nedošlo v Texasu – státě, který má punkové kořeny prorostlé hluboko do půdy, například v podobě legendárního festivalu Chaos in Tejas. Hlavním formativním prostředím se však pro oba mladíky stal New York, kde se po několika letech od prvního setkání dali dohromady Parquet Courts. Bohaté zkušenosti z hardcorových a punkových kapel, jako Daniel Striped Tiger, poskytly Parquet Courts výživné podloží, odkud mohli budovat svůj zvuk i poselství.

Parquet Courts se inspirují, kde se dá. Od repetic evokujících jamy ve stylu Velvet Undergound po ležérnost a bezprostřednost zkreslených kytar à la devadesátková klasika Yo La Tengo. Dynamikou jednotlivých skladeb se však nejvíc přibližují zázračným dětem melbournské postpunkové scény Total Control. Právě s nimi je pojí víc než jen rytmický minimalismus a zapojení syntezátorů. Podobně jako za některými z obalů Total Control stojí bubeník kapely James Vinciguerra, o design Parquet Courts se stará výhradně sám Brown. Ten, ovlivněný autorem ikonického loga Black Flag nebo neméně profláklého obalu desky Goo od Sonic Youth Raymondem Pettibonem i vizuálem reklamních letáků z rodného města, vytváří kapele unikátní, jednotný a rozpoznatelný styl. Ve světě, kde obaly desek vnímáme zejména jako zmenšeniny na displejích přehrávačů, je tohle jedna z nejdůležitějších věcí.

Obratné kytarové vyhrávky, zvláštní nahodilost, nečekané a jemné vrstvy, které se odlupují a rozkrývají s každým dalším poslechem a jen pozvolna se vyčerpávají. Přes zdánlivě uklidňující a příjemnou jednolitost naruší klid znepokojivý text. Právě polorecitované slogany dávají Human Performance tu největší sílu. Neutěšené meditace o vlastní existenci v nekonečných newyorských zácpách během dopravní špičky. Prach se dostává okny dovnitř, klíče od vlastního bytu očividně přestaly pasovat, život se točí v kruhu. Brown se ovšem neomezuje jen na horory každodennosti a úzkost, jako je to například u singlu Dust, ale rozebírá i závažnější témata. Skladba Two Dead Cops tematizuje americkou klasiku v podobě policejní agrese (nejen) vůči Afroameričanům. „Pomáhat a chránit, to by chtěli, zamířit a střelit, to je to, co dělají,“ prohlašuje lakonicky v refrénu Brown.

03616271.jpeg

Human Performance je chytlavou deskou už po prvním poslechu. Příběhy skrývající se pod ležérní maskou jsou ve své každodennosti a ubíjející rutině hrůzostrašné. A co jiného by měla punková kapela dělat než podávat zprávu o zpackané existenci s výrazem, jako že se vlastně nic tak zvláštního neděje, protože jisté algoritmy se nemění a některé skutečnosti se budou opakovat navždy?

Hodnocení: 90 %
Parquet Courts – Human Performance (Rough Trade Records, 2016), 46 min.

Spustit audio