Pěkně se mi to klepe! Tanec jako cesta k emocionálním prožitkům
V hotcastu Pot byla tentokrát řeč o tanci. Karel Vladyka o vášnivém univerzálním jazyku vyzpovídal svou kolegyni Elišku Soukupovou, která tančila snad ještě dřív, než uměla chodit. „Když se ostatní děti snažily ulít ze školy, já naopak dělala, že jsem zdravá, abych mohla jít na trénink,“ říká Eliška. I po letech ale musí občas svůj vztah k tanci i vlastnímu sebevědomí přehodnocovat.
„Nedávno jsem měla na tanečním kempu takový moment, kdy jsem si říkala, že odsud buď odjedu a pověsím to na hřebík, nebo musím něco dělat jinak. Jsem někdo úplně jiný, než když jsem s tancem začínala,“ říká Eliška s tím, že vztah k práci a zájmům je dobré občas přehodnotit a přetvořit, stejně jako například intimní vztahy.
„Už jsem se naučila, že ta cesta nikdy nekončí,“ říká ohledně vlastního sebevědomí v tanci či oblékání. „I já mám špatné dny. Vždycky se ale člověk může za něco pochválit.“
Upozorňujeme, že tento pořad není vhodný pro děti.
A hledá někdy na tanečním parketu partnery? „Flirtovat na parketu nemusím, stačí mi být sama sebou a nabaluje se to samo. Raději mám ale tančit mezi queer lidmi, než mezi hladovými heterosexuály, kteří čast berou sexy pohyb jako automatický souhlas k sahání a pokřikování.“
Jak tančit, abychom si to užili naplno a spojili se s vnitřní bohyní? Jak to Eliška prožívala, když nemohla se svou komunitou tančit během pandemie? A jakou radu by dala všem tanečnicím a tanečníkům? Poslouchejte v hotcastu Pot.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.