Pěkně se mi to klepe! Tanec jako cesta k emocionálním prožitkům

16. srpen 2024

V hotcastu Pot byla tentokrát řeč o tanci. Karel Vladyka o vášnivém univerzálním jazyku vyzpovídal svou kolegyni Elišku Soukupovou, která tančila snad ještě dřív, než uměla chodit. „Když se ostatní děti snažily ulít ze školy, já naopak dělala, že jsem zdravá, abych mohla jít na trénink,“ říká Eliška. I po letech ale musí občas svůj vztah k tanci i vlastnímu sebevědomí přehodnocovat.

„Nedávno jsem měla na tanečním kempu takový moment, kdy jsem si říkala, že odsud buď odjedu a pověsím to na hřebík, nebo musím něco dělat jinak. Jsem někdo úplně jiný, než když jsem s tancem začínala,“ říká Eliška s tím, že vztah k práci a zájmům je dobré občas přehodnotit a přetvořit, stejně jako například intimní vztahy.

„Už jsem se naučila, že ta cesta nikdy nekončí,“ říká ohledně vlastního sebevědomí v tanci či oblékání. „I já mám špatné dny. Vždycky se ale člověk může za něco pochválit.“

Upozorňujeme, že tento pořad není vhodný pro děti.

A hledá někdy na tanečním parketu partnery? „Flirtovat na parketu nemusím, stačí mi být sama sebou a nabaluje se to samo. Raději mám ale tančit mezi queer lidmi, než mezi hladovými heterosexuály, kteří čast berou sexy pohyb jako automatický souhlas k sahání a pokřikování.“

Jak tančit, abychom si to užili naplno a spojili se s vnitřní bohyní? Jak to Eliška prožívala, když nemohla se svou komunitou tančit během pandemie? A jakou radu by dala všem tanečnicím a tanečníkům? Poslouchejte v hotcastu Pot.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.