Pěstují v Rohanu obří mrkve? Nový animák Válka Rohirů křísí Tolkienovu legendu, ožila tak napůl
Aleš se vrátil z New Yorku, Tonda z Tokia, Tomák z Kobylis a ve studiu během Čelistí zavládla takřka radostná atmosféra. Tři členové Církve smíchu, jejíž víra je založena na absurdnu, tentokrát probrali, zda můžou růst smrže na podzim, zda jde na nádraží rybařit a zda je větším animovaným hrdinou Bob, Bobek, nebo král Rohanu.
Z Japonska nepřiletěl jen Tonda, ale částečně také animovaný snímek Pán prstenů: Válka Rohirů. Japonský filmař Kendži Kamijama smíchal Tolkienův příběh odehrávající se zhruba 200 let před událostmi Pána prstenů s výtvarnými i vypravěčskými postupy anime a výsledek je místy pozoruhodný. „Rozhodně pozoruhodnější než seriálové Prsteny moci, které se snaží být Hrou o trůny, Star Wars a kdoví čím ještě,“ říká Tomák o filmu, který je věrnější Tolkienově tvorbě. „Fanoušky zaujme už proto, že připomene druhý díl Tolkienovy trilogie, odehrává se na stejné lokalitě a dozvíme se, jak Helmův žleb získal své jméno. Ale stále je to spíš krátká tolkienovská zkazka uvězněná v těle celovečerního filmu, se silnými momenty, ale celkově dost uondaná.“
Na snaze natáhnout krátké grotesky Boba a Bobka do celovečerní stopáže ztroskotali i tvůrci prvního filmu s těmito večerníčkovými ušáky. Svým zbytečně edukativním tónem snímek Bob a Bobek: Na stopě mrkvojeda alespoň přiměl Aleše s Tondou a Tomákem k mičurinské disputaci na téma, jaká je jejich nejoblíbenější zelenina. Pochopitelně meloun.
Kde chytil Vítek sennou rýmu? Nalezla se Isabelle Huppert v překladu? Kolik špekáčků je ve filmu Pro smilování!? Je Čarodejka drag show, grandiózní fantasy muzikál nebo intimní film o dospívání? Kdo je největší lovec kravin? A proč na závěr Aleš zvolal: Námi to končí!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.