Piruety vlastní identity. Vyšel první komiks Walden, hvězdy autobiografického žánru, v českém překladu
Poslechněte si celou recenzi autobiografického komiksu Tillie Walden Piruety od Kateřiny Čopjakové
Američanka Tillie Walden stihla do svých 25 let vydat sedm komiksových knih a získat za ně prestižní ceny. O to pozoruhodnější je, že kreslení pro ni v pubertě hrálo nejprve vedlejší roli. Většinu času trávila na ledě. Právě o dospívání v kulisách krasobruslení vypráví její nejznámější grafický román Piruety, který nedávno vyšel česky.
Autobiografický komiks se od doby Pod dekou (2003) Craiga Thompsona stal synonymem silných introspektivních příběhů, které se nebojí nových témat. Jeho vycházející hvězdy jsou často překvapivě introvertní a o svém životě vyprávějí jakoby mimochodem. Taková je i Tillie Walden.
V deseti kapitolách Piruet pojmenovaných po jednotlivých krasobruslařských prvcích vykresluje autorka svůj život od 12 do 17 let. Ten určuje krasobruslařský dril; tréninky a samozřejmě soutěže, závody a přezkoušení. Disciplína teenagerky je podivuhodná, zvlášť proto, že má ke krasobruslení velmi ambivalentní vztah.
Od počátku ji tolik nezajímá posunování vlastních hranic a s ním spojený úspěch, ale používá jej jako prostředek k navazování vztahů. Právě ty ve svém běžném životě postrádá. Především jí chybí vztahy se ženami, ať už s vlastní matkou nebo kamarádkami.
Walden se v důvodech své osamělosti nijak psychoanalyticky nerýpá, spíš čtenáři svůj život prostě předkládá. V komiksu je místo pro autorčiny vzpomínky i vnitřní monology, ale minimum prostoru pro ostatní postavy. Důležitým se stává především to, co autorka nevypráví, případně pouze naznačuje nebo okrajově zmiňuje. Její matka na panelech zůstává vždy vzdálená, nikdy se nedívá přímo a čtenář nemá možnost vidět detail jejího obličeje.
Walden v jednom ze závěrečných panelů říká, že první roky krasobruslení jí šlo především o Barbaru, její trenérku, ke které si coby pětileté děvčátko chodila pro objetí. Panely, kde trenérka objímá svou svěřenkyni, skutečně patří mezi nejsilnější a nejdojemnější v komiksu. Když se milovaná trenérka odstěhovala, Walden ji hledala a nenacházela v každé další.
Potřeba vztahů se ženami se odvíjí také od homosexuality hlavní hrdinky, kterou objevila už ve svých pěti letech, i když coming outem si prošla mnohem později. Ani v tu chvíli Walden svůj život neinterpretuje. Lakonický způsob vyprávění vyznívá nenásilně a smířlivě, přestože v panelech dochází na poměrně velká dramata. První láska mezi Tillie a Rae je odhalena a dívky mají zakázáno se jen kontaktovat, natož setkat.
To vše ale neznamená, že Walden krasobruslení nemá ráda nebo že v ní není jistá soutěživost a cílevědomost. Prostřednictvím nemilovaného sportu se přece jen formuje její osobnost a s jeho odvrhnutím nakonec nachází sama sebe.
Nakladatelství Paseka, kde Piruety vyšly, je srovnává s prózou Baletky Miřenky Čechové. Spojnice mezi tituly jsou ale nanejvýš dějové, ne významové. Walden na svou krasobruslařskou minulost nemá tak vyhraněný názor a nejde jí o společenskou kritiku, i když v doslovu přiznává, že na začátku tomu tak bylo.
Díky tomu se dostává od vlastních křivd a traumat k dokonalému vykreslení neurčitých a protichůdných pocitů charakteristických pro dospívání a blíží se spíš komiksu Jedno obyčejný léto sestřenic Tamakiových. Kráčí však mnohem delší cestou; nezaměřuje se na náhodné situace během krátkého období, ale naopak z několika let vybírá to pro ni nejpodstatnější. Skládá křehké memoáry dospívání, které mnohým připomenou jejich točení se kolem vlastní osy.
Poslechněte si celou recenzi nového grafického románu Piruety.
Piruety: Tillie Walden, přeložila Lenka Bukovská, 400 stran, Paseka (2021)
Související
-
Prázdniny u vody, úzkost pod hladinou. Komiks Jedno obyčejný léto vykresluje teenagerské bezčasí
Rose a Windy jsou kamarádky, které se potkávají každé léto na dovolené u Awago Beach. Letos by mělo být všechno stejné jako loni, na první pohled to tak vypadá. Ale není.
-
Demi-plié a mládí v háji. Baletky Miřenky Čechové vyprávějí o dívčí vojně, kterou by kluci nezvládli
„Ležíte všichni v placce, a kdo se nedotkne břichem země, tomu Zednářová klečí na zádech a rve ho k zemi navzdory tomu, že holka pod ní rudne a heká.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
