Plakáty, výlohy a rozhlasové skeče. Jak vypadala reklama a spotřební imaginace státního socialismu?

„Tehdejší reklama měla odpovídat socialistické představě o spotřební kultuře. Reklama neměla vybízet spotřebitele k aspiracím, neměli po tom zboží toužit, neměli by se ztotožňovat s modely životního stylu,“ uvádí dobový kontext Česálková.

Spotřební imaginace státního socialismu: Reklama v Československu 1948—1989|foto:Nakladatelství Akropolis

Aranžované zboží ve výlohách, stylizované fotografie i detailní vyobrazení produktů v televizi často představovalo téma modernizace. „Poselstvím v 50. a 60. letech byla technizace domácnosti, ulehčení domácí práce a vybavení nově stavěných bytů,“ dodává Táborský.

Na rozdíl od reklam v kinech a televizi, kde se pozornost soustředila hlavně na produkt, v rozhlasovém vysílání vznikaly i skeče slavných dvojic. V podání dua Jan Werich a Miroslav Horníček se tak posluchačstvo mohlo pobavit jejich typickým humorem na různá témata, a to ve stopáži daleko přesahující dnešní rozhlasovou upoutávku.

„Skeče velmi úzce souvisely s mimoreklamní tvorbou těch komiků a také z ní čerpaly určitou přitažlivost. V tom měli docela výlučné postavení,“ vysvětluje další spoluautor knihy, lingvista Ondřej Dufek z dnešního pohledu standupovou strukturu audio reklam.

Jak reklama v socialistickém Československu reflektovala každodenní život zjistíte v příspěvku.