Podhoubí z letního tábora: Děti hledají v přírodě odpočinek od rodiny i krásu, kterou chtějí chránit

Z letního tábora Do divočiny|foto:Prokop Pithart

„Nejradši sbírám acháty, ale i ametyst. Je to zábava. Je uklidňující být na poli sám a slyšet jen ticho. Příroda je místo, kde se může člověk zklidnit,“ zasvěcuje nás do mineralogické vášně jedenáctiletý Daniel. Pro o něco starší Charlie je příroda všechno včetně nás. „Příroda pro mě znamená asi všechno, protože všechno je z přírody i lidé,“ myslí si mladá dívka.

Na táboře je člověk vlastně pořád venku a sledovat přírodní druhy a procesy je přirozenou součástí táboření. „Ledňáček tu létá několikrát denně. Když jsme na kánoích, tak se tady neukáže, ale když jdeme někam mimo tábořiště, tak je tam hned nastěhovanej. V potoce jsou pstruzi potoční a pod každým kamenem jsou larvy chrostíků,“ popisuje druhy v okolí tábořiště vedoucí tábora a filmař Prokop Pithart.

8 fotografií

Dominik se ve svých sedmi letech zaměřuje podle jeho slov hlavně na plazy. My jsme ho ale s mikrofonem zastihli u potoka, kde sledoval vodní tvory. „U potoka jsem potkal skokany, prázdné schránky chrostíků, potápníky a vírníky. Brouk potápník si udělá na zadečku a na bříšku vzduchovou bublinu, pak se ponoří pod vodu a z té bubliny dýchá,“ vysvětluje nadšený pozorovatel.

Z letního tábora Do divočiny|foto:Prokop Pithart

Svoji vášeň sdílí s o něco starším bratrem Davidem, ten se ale orientuje víc na hmyz a rostliny. „Saranče je menší, má kratší tykadla, proti tomu kobylka je skoro vždy zelená. Saranče je býložravé, kobylka je masožravec,“ vysvětluje David rozdíly mezi dvěma lučními obyvateli.

„Saranče se se chytilo do sítě křižáka pruhovaného, je obalené v síti a pavouk do něj vstříkl jed. Tím si ho uchová a až bude mít hlad, začne ho vysávat zevnitř a obal nechá a zahodí jako plechovku,“ ukazuje morbidní, ale přirozenou stránku potravního řetězce David, pro kterého je příroda koníček. „Je to něco nádherného, co musíme chránit. Nevím, jak jsem se k tomu dostal, ale vím, že moje první slovo bylo kos, nebo králík,“ uzavírá „malý Attenborough“.

Matyáš se zase zhlédnul v ptácích. Dokonce umí v hrdle vyloudit naprosto věrné zvuky datla černého. Svoji vášeň objevil náhodou při cestě z Alp, když uviděl vzlétat dravce. „Jak jsme se vrátili, hned jsme šli na ptáky. Teď už jsem to rozšířil a rád fotím třeba bahňáky. Příroda je pro mě odpočinek od domova. Odpočinu si od starostí a tak,“ loučí se v Podhoubí z dětského tábora Matyáš.

Jak zní zvuky tábořiště a kde se kuchař Adam inspiroval při přípravě brambor v popelu? Vyskytovala se v okolí tábořiště naše nejmenší sova? Co znamená příroda pro Prokopa Pitharta? Poslechněte si celé Podhoubí.