Podhoubí z letního tábora: Děti hledají v přírodě odpočinek od rodiny i krásu, kterou chtějí chránit
Deset dnů strávilo pětatřicet dětí v tábořišti Kolčava v Pošumaví. Tábor projektu Do divočiny Prokopa Pitharta a Kateřiny Pithartové Kozinové byl z části zaměřen na poznání a ochranu přírody. Přijela odbornice na netopýry, ornitolog, botanik i entomolog. Samotné děti a dospívající toho o přírodě dost věděly. V rámci programu tak vzniklo Podhoubí od dětí dětem, které je i milou vzpomínkou na prázdniny.
„Nejradši sbírám acháty, ale i ametyst. Je to zábava. Je uklidňující být na poli sám a slyšet jen ticho. Příroda je místo, kde se může člověk zklidnit,“ zasvěcuje nás do mineralogické vášně jedenáctiletý Daniel. Pro o něco starší Charlie je příroda všechno včetně nás. „Příroda pro mě znamená asi všechno, protože všechno je z přírody i lidé,“ myslí si mladá dívka.
Na táboře je člověk vlastně pořád venku a sledovat přírodní druhy a procesy je přirozenou součástí táboření. „Ledňáček tu létá několikrát denně. Když jsme na kánoích, tak se tady neukáže, ale když jdeme někam mimo tábořiště, tak je tam hned nastěhovanej. V potoce jsou pstruzi potoční a pod každým kamenem jsou larvy chrostíků,“ popisuje druhy v okolí tábořiště vedoucí tábora a filmař Prokop Pithart.
Dominik se ve svých sedmi letech zaměřuje podle jeho slov hlavně na plazy. My jsme ho ale s mikrofonem zastihli u potoka, kde sledoval vodní tvory. „U potoka jsem potkal skokany, prázdné schránky chrostíků, potápníky a vírníky. Brouk potápník si udělá na zadečku a na bříšku vzduchovou bublinu, pak se ponoří pod vodu a z té bubliny dýchá,“ vysvětluje nadšený pozorovatel.
Svoji vášeň sdílí s o něco starším bratrem Davidem, ten se ale orientuje víc na hmyz a rostliny. „Saranče je menší, má kratší tykadla, proti tomu kobylka je skoro vždy zelená. Saranče je býložravé, kobylka je masožravec,“ vysvětluje David rozdíly mezi dvěma lučními obyvateli.
„Saranče se se chytilo do sítě křižáka pruhovaného, je obalené v síti a pavouk do něj vstříkl jed. Tím si ho uchová a až bude mít hlad, začne ho vysávat zevnitř a obal nechá a zahodí jako plechovku,“ ukazuje morbidní, ale přirozenou stránku potravního řetězce David, pro kterého je příroda koníček. „Je to něco nádherného, co musíme chránit. Nevím, jak jsem se k tomu dostal, ale vím, že moje první slovo bylo kos, nebo králík,“ uzavírá „malý Attenborough“.
Matyáš se zase zhlédnul v ptácích. Dokonce umí v hrdle vyloudit naprosto věrné zvuky datla černého. Svoji vášeň objevil náhodou při cestě z Alp, když uviděl vzlétat dravce. „Jak jsme se vrátili, hned jsme šli na ptáky. Teď už jsem to rozšířil a rád fotím třeba bahňáky. Příroda je pro mě odpočinek od domova. Odpočinu si od starostí a tak,“ loučí se v Podhoubí z dětského tábora Matyáš.
Jak zní zvuky tábořiště a kde se kuchař Adam inspiroval při přípravě brambor v popelu? Vyskytovala se v okolí tábořiště naše nejmenší sova? Co znamená příroda pro Prokopa Pitharta? Poslechněte si celé Podhoubí.
Související
-
Po tátově smrti převzala jeho řemeslo. 23letá Zuzana dokazuje, že práce v lese je pro holky
Zuzana používá i lesní kolový traktor a vyvážecí soupravu. Tu, pod kterou tragicky skončil její tatínek, když jí bylo 18, prodala a koupila jinou.
-
„A z tej horenky, kdosi ňa volá.“ Na Valašsku sečou orchidejové louky kosou. Vstává se ve čtyři ráno
Dobrovolníci kolem Míry Janíka se sešli letos už po čtyři a čtyřicáté, aby kosou posekali některé přírodně cenné a druhově pestré svahy Bílých Karpat.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
