„A z tej horenky, kdosi ňa volá.“ Na Valašsku sečou orchidejové louky kosou. Vstává se i ve čtyři ráno

„Ráno se vstávalo ve 4 hodiny, byla rosa, takže naprosto perfektní podmínky pro sečení. Druhá podmínka je, aby po kosení vysvitlo slunce, a to máme také. Co si víc přát,“ rozplývá se František, kterého jsem potkal ve svahu pokosené louky, jak obrací seno. František je v důchodu. Přijel na kole z Napajedel a kosit hodlá asi 10 dnů, plní si tím svůj dávný sen.

„Když to nasečeme, tak se tráva vyrovná do takových pásů na hromádky. Je třeba ji rozhrnout do plochy, aby to lépe schlo. Pak se to bude obracet. Je takové pořekadlo, že každé správné seno má jednou zmoknout,“ naráží František na počasí, které každý účastník kosení úzkostlivě sleduje. Ideální je, když se podaří pěkně proschlé seno z louky odvézt hned druhý nebo třetí den po kosu.

15 fotografií

Lokalitu utváří potok s vápnitým prameništěm, podhorské louky s mokřadními i suššími stanovišti, zbytek tvoří přírodě blízké lesy s jedlemi, duby nebo habry. Kolem KOSENKY, Bílých potoků a dobrovolného kosení orchidejových luk vyrostla pestrá komunita, díky které lokalita nejen že nedegraduje, dokonce se její přírodní hodnota zvyšuje.

„Kde máte šanci si popovídat se sólistou Národního divadla a jeho paní? Od prodavačů v obchodě, přes vysokoškolské učitele, živnostníky po řemeslníky – je tu celá škála profesí, věkových i sociálních skupin,“ uzavírá František.

Co je to babčica a stolica na kutí? Jak se naklepává kosa? Je důležitější technika kosení, nebo ostrá kosa? Co je na ručním kosení přitažlivé? Poslechněte si celé Podhoubí z Bílých Karpat.