Pohyb po dvou změnil lidstvo víc než cokoli jiného, říká evoluční antropolog. Co s námi udělá život online?
Cyklus reportáží Krokem zkoumá kouzlo zdánlivě banální lidské činnosti – chůze. Chodit pěšky je jedna z mála věcí, kterou můžeme v době pandemie provozovat, ale taky je velmi prospěšná. Po prvním díle, kdy jsme s fotografkou Karolinou Ketmanovou řešili, jak zásadně chůze ovlivňuje inspiraci a duševní zdraví, dnes zkoumáme první kroky lidstva. Proč jsme vlastně slezli ze stromů a co všechno chůze po dvou člověku přinesla?
„Vy jste určitě čekal, že dneska v tom rozhovoru zjistíte, jak to všechno bylo. Budu vás muset hned na začátku zklamat, protože se to neví. Ne, že bychom neměli různé hypotézy nebo vysvětlení, ale na žádném se neshodne většina antropologů,“ upozorňuje evoluční antropolog Martin Hora, se kterým jsme vyrazili na procházku kolem ospalého městečka Libčice nedaleko Prahy. Po cestě probíráme zásadní teorie původu chůze.
A taky řešíme kachny. „Příklad dalšího tvora, který je bipední,“ říká antropolog, zatímco na zahradě malého domku kdáká celé hejno. Kachny, zdá se, původ vlastního pohybu moc neřeší. A taky si chůzí po dvou evolučně nepomohly tak zásadně jako lidi.
Bipedie člověku například uvolnila ruce – to tvrdí hypotéza, se kterou přišel už Charles Darwin. „Mohli jsme vyrábět zbraně a nástroje, čímž jsme získali výhodu nad ostatními,“ vysvětluje Martin Hora, ale hned přidává další teorii původu chůze, takzvanou savanovou: „Ta předpokládala, že chůze po dvou nám v savaně umožnila vidět přes traviny, jestli se neblíží predátor, nebo vyhledávat zdroje potravy.“
Ať už je to s původem chůze jakkoli, můj dnešní průvodce je přesvědčený, že pohyb po dvou je pro vývoj člověka naprosto klíčový. Mohl totiž vést i ke zvýšení inteligence. „Ruce jsme mohli začít specializovat k práci a výrobě předmětů. A když něco vyrábíte, potřebujete začít plánovat dopředu. Co bude ten další krok, aby náš nástroj splňoval, co má? Už to pomáhá rozvíjet myšlenkové funkce,“ myslí si antropolog.
Čtěte také
A co budoucnost chůze? „Naše tělo se vytunilo na pravidelnou dávku pohybu. A když my tuhle aktivitu tělu upřeme, vede to k celé řadě zdravotních problémů. Obezita vás napadne asi jako první, ale spojují se s nedostatkem pohybu třeba i choroby nervové, jako Alzheimer,“ říká Martin Hora a zdůrazňuje, že při procházkách je důležité vyrážet ven.
„Zapojujete do pohybu i mysl. Musíte přemýšlet, kudy se vydáte, stejně jako dřív jste řešili, kudy běžela vaše kořist. I mysl potřebuje neustále podněty a pohyb jí to zprostředkovává.“
Co nás čeká, když budeme víc sedět než chodit? Poslechněte si záznam z procházky s evolučním antropologem Martinem Horou.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
