Pokračující skandál firmy Cambridge Analytica nesmí zlomit důvěru v demokracii
Bývalá zaměstnankyně společnosti Cambridge Analytica Brittany Kaiser před několika dny ohlásila další várku leaků týkajících se fungování firmy, která nechvalně proslula ovlivňováním voleb po celém světě – od amerických prezidentských přes referendum o brexitu až po volby na Trinidadu a Tobagu. Kauzu mimo jiné proslavil loňský dokumentární film Netflixu The Great Hack.
Sto tisíc nově publikovaných dokumentů má odhalovat operace firmy Cambridge Analytica v 68 zemích po celém světě. Zprávu o novém leaku samozřejmě přinesla reportérka listu The Guardian, která před několika lety celou kauzu otevřela a je nejvýraznější novinářkou píšící o tomto skandálu. Dokumenty mají spatřit světlo světa během následujících několika měsíců a určitě bude trvat nějakou dobu, než z nich půjde vyvádět jakékoliv závěry.
Vědět o tom, jak operují analytické společnosti pracující pro politiky, kteří vyhrávají volby, to samozřejmě není nikdy na škodu – jak přeneseně říkal americký soudce Louis Brandeis: „Sluneční světlo je nejlepší dezinfekcí.“ Na druhou stranu musím říct, že mě znepokojuje rámování celé kauzy, které má na svědomí právě Cadwalladr a v menší míře Kaiser. Jejich výroky se jen hemží ohlašováním údajného konce demokracie. Analytické firmy prý mají v podobě mikrotargetingu na sociálních sítích a dalších podobných technik v rukou tak silné nástroje, že se z voleb stává mechanická záležitost a záleží jen na tom, kdo má lepší data. Svobodná vůle voličů nic neznamená. Všichni jsme zmanipulovaní.
„Tohle není demokracie. Šíření lží v temnotě za nelegálně získané peníze, které pochází bůhvíodkud. Není to otázka levice nebo pravice, odchodu nebo setrvání v EU, ani Trumpa. Otázka je, jestli ještě vůbec někdy můžeme mít svobodné a spravedlivé volby,“ říká doslova Cadwalladr ve svém slavném TED Talku.
Optimismem mě nenaplňuje ani úvodní zpráva od Cadwalladr v Guardianu. Velkým zdrojem je pro ni bývalý agent britské tajné služby MI6 Christopher Steele, který byl před několika lety zdrojem kontroverzního svazku kompromitujících informací na Donalda Trumpa, ze kterého se vyklubala snůška špatně odzdrojovaných nesmyslů. Ten sice přiznává, že netuší, co v aktuálních dokumentech je, ale nebrání mu to tvrdit, že letošní americké prezidentské volby jsou kvůli kauze jednoznačně v ohrožení a je nutno okamžitě udělat něco radikálního.
Čtěte také
V angličtině existuje fráze „the cure is worse then the disease“ (tedy česky přibližně ve smyslu „lék má horší efekt než nemoc, kterou má léčit“). Nejde si na ni nevzpomenout právě u kauzy Cambridge Analytica. Opravdu lidé jako Cadwalladr věří tomu, že v internetové éře vše funguje tak deterministicky? Jsme všichni jen lehce zmanipulovatelní občané, kteří volí na základě několika chytře vymyšlených facebookových reklam? Určitě existuje způsob, jak se poučit z činnosti Cambridge Analytica a podobných firem, aniž bychom přitom museli přijít o přesvědčení, že nejlepší je, když lidé o svých životech a politice ve svých státech rozhodují sami. Jinak je totiž opravdu lék horší než samotná nemoc.
Musíme si vybrat mezi demokracií a digitálními technologiemi? A nejsou některá řešení skandálu Cambridge Analytica horší než samotný problém? Poslechněte si glosu Matěje Schneidera.
Komentáře v rubrice Ucho vyjadřují názory autora.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
