Pražský styl: Jak stavět metro v roce 2016

19. srpen 2016
03688844.png

Slovo skanzen se v Praze používá pro centrum města. V některých denních dobách jeho části skutečně působí jako venkovní muzeum, jehož jediným účelem je existovat kvůli turistům. Teď se zdá, že se Praha chystá vystavět další skanzen, a dokonce podzemní, věnovaný architektuře 90. let. Novou trasu metra má projektovat společnost Metroprojekt, jejíž poslední realizované stavby na trase A si Pražané dobře zapamatovali. Přes šest tisíc lidí už podepsalo online petici, která požaduje, aby autoři jednotlivých stanic vzešli z architektonických soutěží místo z kanceláří Metroprojektu.

Část veřejnosti má opodstatněné obavy, že přibudou další obdoby Bořislavek a Petřin, které kromě zjevných praktických chyb, diskutovaných v médiích a shrnutých Adamem Gebrianem například v tomto videu, nejvíc překvapily tím, jak moc jejich design připomíná 90. a v některých momentech i 80. léta. „Mám pocit, že se zastavil čas,“ říká Gebrian u stanice Bořislavka. „Jsme tady přinejmenším v roce 1995. Není se co divit, že ty věci pořád vypadají stejně, když je pořád projektuje ta stejná firma bez jakékoliv soutěže, z pozice monopolu. Má znalosti na to, jak dělat technickou část, dělá však i tu netechnickou, protože jsme ty dvě části od sebe nikdy neoddělili. Přitom tohle není žádná speciální dopravní stavba – tohle je vstup do metra, který dokáže dobře vyprojektovat spousta lidí. Nikdy ale nedostali šanci.“

„Je to taková zastydlá tepláková postmoderna 90. let, kdy jsme chodili v bílejch adidaskách, s ledvinkou, čepicí Chicago Bulls a v šusťákovce,“ vzpomíná kritik architektury Arch Vader ze známého facebookového profilu Archwars, kde za hořce komentované fotky pražského metra sklízí stovky lajků. „Na Bořislavce vidíme asi 15 typů různých materiálů, je to totální chaos. Jednou z perliček je tahle mykózní architektura – prvky, které se derou z podzemí a připomínají smrže nebo bedly,“ ukazuje Vader na videu Radia Wave pořízeném loni v dubnu, kdy Pražany nově otevřené stanice metra ohromily.

Extravagantní světlík

První zastávkou, u které padaly narážky na architekturu 90. let, byl už Střížkov Patrika Kotase, otevřený v roce 2008. Gebrian mu věnoval celou jednu epizodu svého pořadu – je podle něho vůbec nejhorší pražskou stanicí (alespoň do té doby, než se otevřely nové zastávky na áčku). Publicistka Karolína Jirkalová jej v Reportérech ČT nazývá extravagantním světlíkem. Za šest let, které uplynuly od odvysílání reportáže, se téměř nic nezměnilo. „Poté, co politici s úředníky rozhodnou, kam podzemka povede a kde budou stanice, vyhlásí dopravní podnik soutěž na projektanta. O architekturu v této soutěži vůbec nejde, vybírá se jen projektant, který má dost zkušeností a bude pracovat rychle,“ vysvětluje autor reportáže běžný postup, který se měl v té době zopakovat při prodloužení trasy A. „Zisk Metroprojektu přesahuje každý rok 80 milionů korun, společnost patří mezi 100 českých firem nejlépe platících své zaměstnance.“ Jediné, co v šest let staré reportáži neladí s dneškem, je bohorovná odpověď tehdejšího generálního ředitele Dopravního podniku Martina Dvořáka na otázku, proč se zatím na stanice na áčku nerozjíždějí architektonické soutěže. „Nikdo kromě vás zatím nenamítal, že by se mu stanice nelíbily.“

03688841.jpeg

I před šesti lety mohla taková odpověď leckoho rozčílit, zájem o architekturu metra se nicméně od doby, kdy Česká televize na svém webu uváděla, že „žádná veřejná debata o metru neexistuje“, zintenzivnil. Veřejnost se stihla zaktivizovat i bez podnětů z města nebo médií, pro které je architektura stále oddechovým, víkendovým tématem. Petici požadující architektonické soutěže podepsala od minulého pátku každý den tisícovka lidí. V tehdejším klipu Reportérů ČT přitom nešlo ani tak o design stanic, jako o předraženost „monumentálních podzemních chrámů“, tedy Střížkova či Letňan, postavených s celým rozsáhlým vestibulem v polích. (Proč v polích a proč áčko v Motole a ne na Ruzyni, vysvětluje Tonda Blaník.)

Propásli jsme to

Staré stanice na trase A nebo B se stále pravidelně objevují v zahraničním tisku ve výběrech nejlepší podzemkové architektury. Praze dělají reklamu už několik desítek let, přesto se o zastávky, které by zasloužily památkovou ochranu, nijak zvlášť nepečuje. V přístupových podchodech, vestibulech a na perónech je nespočet uměleckých děl, o kterých nikdo neví, zakrývají je reklamy a špína, na Smíchovském nádraží dokonce ramínka s textilem – výklenek s mozaikou hostí obchod s oblečením.

Online petice, kterou stále podepisují další lidé, dokazuje popularitu pražského metra, rostoucí míru rozhořčení s jeho současným stavem i plánovaným budoucím vývojem. Minulý pátek ji inicioval architekt Petr Kučera a řadová členka TOP 09 Pavlína Krásná v reakci na oznámení, že ani většina stanic trasy D nevznikne na základě architektonických soutěží. Potvrdil to pražský radní pro dopravu Petr Dolínek (ČSSD). „Přišel jsem k projektu metra ve chvíli, kdy už existovalo územní rozhodnutí, ale bohužel na tom nebylo víc odpracováno. To znamená, že za vedení kolegy Hudečka jsme propásli šanci tyto soutěže udělat,“ říká Dolínek. „Chceme však stanice upravit tak, aby do toho mohli odborníci ještě promluvit, proto vyhlásíme soutěže na výtvarná řešení všech stanic mezi Pankrácí a Písnicí a na Náměstí Míru a Náměstí Bratří Synků architektonické soutěže ještě stihneme.“

„Mělo by to celé mít jednotnou koncepci,“ namítá Pavlína Krásná. „I když by se na dvou stanicích mohli podílet soutěží vybraní architekti, nebude to vzájemně ladit, ty stanice by na sebe měly nějakým způsobem navazovat, zároveň by každá z nich měla vzniknout podle kvalitního návrhu, ne podle něčeho takového, co jsme viděli z dílny Metroprojektu.“ „O konceptu výtvarných řešení zatím nevíme nic,“ souhlasí Arch Vader. „Dle mého mínění je na dobrý výsledek pozdě.“

Zkrášlovat hotovou stanici

„Rozhodně to není jenom o nějaké soše,“ odpovídá Dolínek na otázku, co vlastně bude znamenat tzv. výtvarné řešení čtyř zastávek na trase D. „Hledám varianty, jak jít co nejdál, abychom mohli promluvit do podoby stanic, ale abychom zároveň neztratili územní rozhodnutí. Rozhodně půjdu na tu nejzazší mez a určitě se budu rozhodovat s týmem odborníků. Nebude to tak, že jenom zavolám na dopravní podnik a zeptám se, jestli to půjde, nebo ne.“ Dolínek jedním dechem dodává, že chce vyjít vstříc jak Pražanům podepsaným pod peticí, tak Pražanům z oblastí, kudy metro pojede. „Je třeba, aby metro mohlo začít jezdit co nejdříve, musíme ale také co nejvíce zasáhnout do finální podoby stanic, aby se lidé v podzemce cítili komfortně.“ Podle Dolínka se budou architektonické soutěže i výběr návrhů výtvarných řešení vyhlašovat ještě letos. Už příští týden bude společně s IPRem jednat o detailech.

Arch Vader se na výsledek přesto netěší. Praha by podle něj musela výtvarnou koncepci a vybrané umělce představit už dávno. „Umělce zatím nikdo neoslovil. Aby to celé fungovalo, měli být osloveni současně se žádostí o stavební povolení. Tehdy mohli Metroprojektu sdělit, kde budou ve stanicích umístěny jejich grafiky a další věci, jaký je jejich koncept.“ Vader argumentuje tím, že stanice jsou teď už Metroprojektem materiálně zafixované. Povrchy, materiály, osvětlení, volné plochy, podhledy, jejich umístění a výšky jsou už rozhodnuté. „Umělec bude tudíž postaven před problém, že na jeho dílo není místo, že nemá dostatečnou plochu, že se bude tlouct s dlažbou nebo že už nemůže nahradit některé materiály. Metro by navíc mělo být zpracováno monumentálně, umělecky by měly být pojednány velké plochy. Za těchto podmínek však na nich budou překážet světla nebo trčící trubky, nikdo už nedovolí udělat třeba jednobarevnou podlahu, zkrátka se to celé bude vzájemně tlouct. Ve finále se tedy může stát to, že umělec bude zkrášlovat již hotovou stanici, na které bude jakékoliv dílo působit směšně nebo se tam ani nevejde.“

03688843.jpeg
Spustit audio
autor: Táňa Zabloudilová