Přes čáru: I Češi se rozhodují nemít děti. Kvůli planetě? Nebo protože nic jiného nezbývá?

29. listopad 2017
Přes čáru

V Česku přibývá lidí, kteří dobrovolně zůstávají bezdětní. Kromě kariérních důvodů je k tomu někdy vede také obava z budoucnosti a starost o životní prostředí.

Když se Silvestr Vandrovec Špaček se svou ženou rozhodovali, zda jejich manželství zůstane bezdětné, vedlo je k tomu několik důvodů. Kromě časové, finanční a energetické náročnosti rodičovství to byla i snaha nepřispívat k ničení planety.

„Ekologická stopa každého nového člověka je obrovská. Je to nesrovnatelné se vším ostatním,“ tvrdí Vandrovec a čísla mu dávají za pravdu. Podle některých odhadů vyprodukuje každý Čech a Češka ročně okolo deseti tun skleníkového plynu oxidu uhličitého. Když se potom toto množství vztáhne na střední dobu dožití v České republice, dá se říci, že většina z nás za celý život vyprodukuje zhruba 780 tun oxidu uhličitého.

„Nový člověk znamená řádově víc než všechny ostatní věci, jako nemít auto a podobně,“ vysvětluje Vandrovec. „A jestli opravdu svět směřuje k zásadním problémům, přijdou války o vodu a migrační vlny, jaké jsme si nedokázali přestavit, svět bude ve velkém chaosu, jak ekologickém, tak sociálním,“ říká Vandrovec. „Nejsem si jistý, jestli svět za 40 let bude ve stavu, v jakém bych vůbec sám chtěl žít. A na to by člověk, který přemýšlí o dítěti, měl také myslet. Do čeho ho pošle.“

Starost o přírodu ale nebývá u Čechů a Češek hlavním důvodem pro to, aby neměli děti. Většina dobrovolně bezdětných měla jiné pohnutky. Profesorka Jitka Rychtaříková tvrdí, že za zvýšením počtu bezdětných je „všeobecný pocit nejistoty a stresu v zemích střední a východní Evropy“ a nárůst bezdětnosti i pokles porodnosti může být spíš důsledkem socioekonomické transformace. Podle Rychtaříkové za nimi není postojová změna. V zemích bývalého východoevropského bloku je totiž podle průzkumů mezi mladými lidmi stále rozšířený ideál dvoudětné rodiny, ke kterému by si přála dojít většina lidí.

I novinář Jaroslav Fiala zpochybňuje, že by se většina bezdětných svobodně rozhodovala. „Dobrovolnost implikuje svobodný, racionální kalkul. Ale já si myslím, že to v drtivé většině případů racionální kalkul nikdy není. Vyplývá to jak z úvah nad stavem světa a podobně, tak z vnějších faktorů. Socioekonomická nejistota tady je a roli určitě hraje,“ vysvětluje Fiala.

Jak se žije lidem, kteří se dobrovolně rozhodli žít bez dětí, a jak jejich argumenty vnímá otec dobrovolně chudé, křesťanské rodiny? Poslechněte si celý pořad.

autor: Dalibor Zíta
Spustit audio