Přes čáru: Zamezí šíření nenávisti a dezinformací na internetu, když je budou mazat sociální sítě?

Facebook a Twitter v Německu začaly stahovat jakékoliv příspěvky, které v administrátorech budí pocit, že by mohlo jít o hate speech, tedy nenávistný projev. Dělá se to v některých případech zjevně narychlo a ze strachu z pokuty se cokoliv, co se jeví problematicky, hned maže.

Zatím se zdá, že zákonu se daří eliminovat na sítích nejen nenávistné a lživé projevy, ale zároveň postihuje i případy, kdy se zřejmě správci sítě jen domnívali, že by mohlo jít o hate speech, ale ve skutečnosti šlo o pravý opak.

Deník Washington Post například zveřejnil příběh německé učitelky Bahar Aslan, která na Twitteru kritizovala vládu za to, že nedělá dost pro vyšetřování vražd z nenávisti, které mohli spáchat příslušníci policie. Twitter ale příspěvek vymazal a informoval ji, že jím porušila nový zákon. Nebo například satirický časopis kritizoval nenávistný projev německé političky a příspěvek byl také zanedlouho smazán. Admin totiž nepochopil, že šlo o satiru.

Lukáš Houdek před svým projektem ukazujícím soužití Romů a etnických Čechů na Rokycansku do roku 1989|foto: Hana Biriczová

Jak nový zákon zafunguje v delším časovém horizontu, se teprve ukáže. Třeba Lukáš Houdek, koordinátor projektu Hate Free, který v Česku bojuje proti nenávistným projevům, je zatím zdrženlivý. „Stát se jen snaží donutit společnosti, aby dodržovaly zákony na území země, ve které působí,“ vysvětluje a připouští, že sám nemá jasno, zda je řešením nenávistné projevy mazat. Problém je totiž podle něj také v definici toho, co to nenávistný projev vlastně je.

„Setkáváme se často s tím, že lidé nemají povědomí o tom, co je nenávistný projev, který je za hranou zákona. Třeba i když posílají Židy do plynu nebo vyhrožují někomu, že ho bodnou nožem, či někomu píší, že by ho měli zastřelit, tak se domnívají, že je to pouhý názor. A nevidí v tom střet se zákonem. Je to podle mě dost o povědomí o těchto věcech a určitým východiskem může být také začlenění tohoto tématu na školách do výuky,“ popisuje Houdek své zkušenosti z diskusí na téma hate speech.

Johanna Nejedlová v Přes čáru: Na hate speech namířenou proti mužům si při kampaňování dáváme pozor

• Upravit
• Smazat

Násilí na ženách má mnoho podob, může jít o násilí fyzické, domácí, sexuální i symbolické. Na pachatele sexuálního násilí a také na jejich okolí cílí nový spot spolku Konsent, který v magazínu Přes čáru představila Johanna Nejedlová. Šlo o zvukovou předpremiéru, oficiální vypouštění spotu bude ve čtvrtek 24. listopadu v Café Kampus při veřejné debatě o násilí na ženách ve společnosti.

Na druhý problematický bod upozorňuje v souvislosti s mazáním příspěvků na internetu novinář Bohumír Žídek. Podle něj může smazání nějakého obsahu naopak přitáhnout daleko větší pozornost. Říká se tomu efekt Barbry Streisandové. Ta se totiž pokusila v roce 2003 dosáhnout odstranění leteckého snímku své rezidence z databáze fotek kalifornského pobřeží. Dosáhla pouze toho, že fotku, která měla do té doby čtyři zhlédnutí, navštívilo přes 420 tisíc lidí. To se může stát i v případě nenávistných projevů. „Jméno Ernsta Zündela, popírače holokaustu, by možná v Německu nikdo neznal, kdyby se jeho případ nedostal před soud,“ vysvětluje Žídek. „Těmhle lidem to může dávat pocit, že jsou nějací novodobí disidenti. Sice volili stranu, která má v parlamentu 10 procent, a postavili se možná na stranu prezidentského kandidáta, který měl přes 50 procent, ale pořád se mohou vnímat jako disidenti, protože když napíšou na Facebook nějaký nechutný příspěvek, tak jsou vláčeni po soudech. Pak říkají, že tu není svoboda, a ty, které porážejí ve volbách, vnímají jako ‚elitu‘, která je utlačuje,“ myslí si Žídek.

Co se vlastně dá dělat proti fake news a růstu popularity dezinformačních webů? Odehrává se dnes na internetu „informační válka“? Poslechněte si celý pořad.