Připravovat šábes jsem se učila podle Sexu ve městě, říká Zuzana. Jací jsou dnešní mladí věřící?

„Že mám židovské předky, konkrétně dědečka, jsem věděla od dětství. Děda třeba říkal kšiltovce šábesdekl. A měla jsem nevlastní prababičku, německy mluvicí židovku, co měla číslo,“ vzpomíná Zuzana. Sama je už hodně let praktikující židovkou, ačkoli u nich doma se víra nevyznávala. „Děda říkával, že jeho víra shořela v Osvětimi. Z dvaatřiceti členů rodiny se vrátil jenom on a jeho otec.“ Zuzana prý ale měla k víře a Bohu vždycky blízko, přes maminku katoličku to nejdřív zkoušela s křesťanstvím, pořád to ale podle jejích slov nebylo ono. „Mně tam nějak neseděl ten Ježíš.“

Zuzana přiznává, že jako většina lidí z takzvané třetí generace přeživších šoa i ona byla v pubertě fascinovaná holokaustem. „Čtete všechny ty knihy a víte, že vaši předci tím prošli. Přemýšlíte, jak to asi prožívali, co cítili a jak s tím žili zbytek života.“ Trauma holokaustu se asi nepřímo podepsalo i na ní. Se sourozenci mívali v dětství skoro stejné noční můry, ačkoli si o nich nikdy navzájem nevyprávěli. „Vždycky nás někdo pronásledoval, chtěl nás zlikvidovat a my se před ním schovávali. V mým případě to byl takový velký drakoorel, který nám nakukoval do oken.“

Jsi, Bože, trochu chytřejší než já

„Zlomový pro mě bylo, když dědu pozvala olomoucká židovská obec na chanuku. Jela jsem s ním a oni mě hned přivítali: No, pojď, ty jseš naše. A já se tam fakt hned cítila jako doma. Vzali mě takovou, jaká jsem.“ Zuzana vypráví, i jak jela na první „židovské“ rande do Bratislavy, kdy poprvé sama připravovala šábesovou večeři, a nebyla ještě ve styku s žádnou židovskou komunitou. „Tak kde jsem se to měla naučit? No v popkultuře. A která postava konvertovala k židovství? Přece Charlotte ze Sexu ve městě,“ vzpomíná Zuzana, jak sjížděla všechny díly, kde se Charlotte věnuje židovským zvykům. „Ten kluk mě nakonec nechal a já chodila smutná po Bratislavě a najednou jsem si uvědomila, že to, v co věřím, není odvozený od nějakýho ňoumy, ale od toho, co cítím. A v ten moment jsem si definitivně řekla: jsem židovka.“ 

„Zlomový pro mě bylo, když dědu pozvala olomoucká židovská obec na chanuku. Jela jsem s ním a oni mě hned přivítali: No, pojď, ty jseš naše. A já se tam fakt hned cítila jako doma,“ říká Zuzana |foto: Comstock Images

Jako většina konvertitů si i Zuzana prošla ortodoxním obdobím, dnes je ale pro ni nejdůležitější tolerance. „Jediný způsob šíření víry, který uznávám, je, že člověk má žít nejlíp, jak umí, a má pomáhat ostatním.“ Boží ruku někdy cítí hodně intenzivně, někdy, když se jí nedaří, je na Boha dokonce naštvaná, ale i tak jí dodává sílu. „Cítím to, jako bych byla na lodi, kterou někdo vede. Říkám si: Ty jsi, Bože, tady, jsi přece jen o něco chytřejší než já a věřím, že můj život vedeš správně.“