Proč něco dělá? Proč jen nevypadá? Jak Linda Bartošová utekla ze stereotypu missek

„Měla jsem pocit, že musím dokazovat, že na to mám. Nemůžu vědět, jestli to tak vnímali i ostatní. Ale je fakt, že občas jsem cítila pohrdání, hlavně ze strany žen. Snažila jsem se pracovat, jak nejlíp umím, to byla moje jediná zbraň,“ popisuje své mediální začátky po účasti v České Miss Linda Bartošová.

Bulvár tehdy psal, jaká je škoda, že se „neživíš vlastním tělem“. Kritizoval, že místo toho, abys „dělala všem radost“ svým vzhledem, se chceš věnovat intelektuální práci. Teď už se ale situace začíná měnit, čím to podle tebe je?

Možná je to tím, že už jsem starší. A také se mi podařilo vyprofilovat jako novinářka. I bulvár musel nakonec zaktualizovat systém, protože už několik let dělám něco jiného. Nálepka „sexy kočička“, kterou mi před pár lety dali, už ke mně prostě nesedí.

Působíš jako zdravě sebevědomý člověk, jak zvládáš souboj se stresem a veřejnou prezentací na obrazovce?

Jsem poměrně silný individualista. Mám sice ráda lidi, ale zabavím se dobře i sama. Můj psychický svět není příliš závislý na druhých. Jakákoliv práce, při které je člověk hodně veřejně exponovaný, je podle mě o sebekontrole a občas i o přetvařování. Myslím, že v tom, co ve zpravodajství dělám, není prostor na to, ukazovat slabost a nervozitu. Snažím se vždycky odvést skvělou práci a být silná, i když mám třeba ten nejhorší den a nejraději bych někam zalezla.

Jsi ještě někdy nervózní?

U čtení zpráv ne, tam máme oporu ve čtecím zařízení i v papírech před sebou. Při živých vstupech zvenku jsem ale nervózní vždycky, o tom by kameramani mohli povídat. Je to pro mě velký adrenalin, i proto, že je nedělám moc často. Není k tomu tolik příležitostí, protože události mimo republiku většinou pokrývají zahraniční zpravodajové přímo na místě.