Proč někdo v hádkách křičí a sáhne k násilí? Odmala se neučíme zpracovat vztek, v dospělosti nás ovládne

„Některým lidem se násilí líbí, jedná se o poruchu. Více pracuji s lidmi, kterým ujede ruka a pak se za to stydí, nebo zjistí, že to funguje.“ Zpracování a prožívání emocí se u každého liší. Záleží, v jakém prostředí jsme vyrostli. Co bylo běžné v rodině, co jsme zažili a co je přijatelné v naší kultuře. Když je agresivní otec, který děti nebo partnerku bije, tak je vnímání hranic a přijatelnosti vzteku a násilí pro děti jiné.

Čtěte také

Zařekli jste se, že nebudete jako rodiče? Chování i myšlení jsme okopírovali a nevíme o tom

„Násilí může být forma obrany, když už nemáme čím bránit své hranice, nebo naopak když nevíme, jak jinak něco získat.“ Násilím může vygradovat nahromaděný vztek, nezvládnutá emoce. Rozhodí vás porada v práci, dopravní situace na cestě domů a pak se ještě porouchá pračka. Nakupené emoce si potom vylejeme třeba na děti, které za nic nemohou. Důležité je všímat si emocí průběžně a uvolňovat je. Dospělí lidé už by měli vědět, co na ně funguje. Zda si dát něco sladkého, jít se vydýchat, protáhnout nebo jít spát.

„Pokud situace spěje k násilí, existuje pravidlo stop. Klidně zakřičím, dám najevo, že chci situaci ukončit, a odcházíme od sebe.“ Když hádka graduje, bude stále složitější ji zastavit. Funguje její přerušení a oddělení stran sporu, dokud intenzita emocí neklesne. Má to svá úskalí, lidé se pak nemusí k tématům sporu vracet a ta zůstávají a mohou se vrátit v ještě horší podobě. Nebo bude jedna strana sporu ze strachu ustupovat a bude dlouhodobě nespokojená a utlačovaná. Proto je důležité po pauze téma znovu otevřít a začít spolu mluvit.