Proč se mnou vlastně jsi? Jan Němec v nové knize zkoumá vlastní já i limity lásky v digitální době
Nová kniha Jana Němce, Možnosti milostného románu, se v ničem nepodobá úspěšným Dějinám světla. Životopisný text o fotografovi Františku Drtikolovi vystřídala intimní sonda do historie jednoho vztahu, která má svou formou blízko k eseji o psaní a o lásce v době digitálního smutku.
„Když jsem napsal větu v první osobě a přečetl si ji, uvědomil jsem si, že ten podmět prožívám osobně, říkal jsem si, že to nejde,“ přiznává Jan Němec, který si musel na skutečnost, že ho jeho autorské já nutí psát o sobě, dlouho zvykat. Dobrodružstvím, které v knize prožívá, je hluboká láska, ale i psaní samotné. „Psal jsem různé pasáže, tak jako básníci tvoří sbírky. Neměl jsem jasnou představu o tom, co vzniká, ale od začátku jsem věděl, že to bude román.“ A co vzniklo? To se vysvětluje těžko. „Mám svou představu o tom, co jsem chtěl napsat,“ říká Němec, „román, který bude zkoumat milostné vztahy současnosti, také jsem chtěl, aby to byl román o psaní a o psaní milostného románu, o tom, jak se dá psát román o lásce v současnosti. To byly dva základní pilíře, ale myslím, že se na to pak navěsila spousta dalších věcí.“
Mezi jinými to byl například vliv technologií a to, o co vztahy obohacují, co jim naopak berou. Podle Němce dnes vnímá většina lidí z jeho generace, že vztahy jsou čím dál těžší. „A není to podle mě proto, že by lidi ztráceli schopnost se vztahovat ke druhým, spíš je to věc společenských podmínek, ve kterých se ty milostné vztahy odehrávají,“ myslí si Němec. „Vztahy jsou poslední malá zahrádka, kde se snažíme vypěstovat všechno dohromady. Chceš to bezpečí a zároveň dobrodružství, chceš rozkoš a zároveň klid. Chceš prostě velice protichůdné věci a je těžké to na tom malém políčku všechno vypěstovat. Pro toho druhého je zase těžké to všechno unést. Je to ale mnohem širší problém. Kdyby měli lidé možnost se více realizovat ve svých profesích, kdyby žili ve společnosti, která má nějaký přesah, nemuseli by všechno hrnout do milostných vztahů.“
Poslechněte si Liberaturu o tom, že román není mrtvé médium, nebo o tom, jaké překážky kladla úspěšnému autorovi podmínka upřímnosti k sobě samému.
Související
-
Jan Němec: „Drtikol nebyl první jen ve vystavování aktů“
„Nejdřív jsem to zkoušel psát ich-formou, ale přišlo mi, že přestupuju nějakou hranici, er-forma mi zase přišla příliš odtažitá, neosobní, takže potom jsem se dosta...
-
Jan Němec dostal Cenu Evropské unie za román Dějiny světla
Za svůj román o fotografovi Františku Drtikolovi, celý napsaný ve druhé osobě, obdržel mladý prozaik Jan Němec nominace na Magnesii Literu nebo Cenu Josefa Škvoreck...
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.