Proč se stydíme požádat o pomoc? Životním krizím se nelze vyhnout, naučte se je zvládat

„Krize je vždy velmi individuální, co u jednoho spustí krizový stav, druhého vůbec nezasáhne.“ Pro někoho je ztráta peněženky životní rána. Přijde o peníze, musí oběhat úřady, se kterými komunikuje nerad. Někdo ztrácí doklady každý měsíc a jen mávne rukou.

Každý jsme jiný, máme jinou životní zkušenost, jiné obavy a silné stránky. Krize je obvykle kombinací více událostí. Často souvisí s ohrožením vztahů nebo strachem o zaměstnání. Nebo když prožíváme velké změny. Máme pocity ztráty kontroly a bezvýchodnosti.

Je důležité poznat, jakým způsobem se u nás krize projevuje. Často se objeví silné emoce, se kterými si nevíme rady. Někdo začne nekoordinovaně pobíhat, někdo uklízet nebo nemůže zastavit proud řeči a pořád mluví. Mnohdy i úplně zmateně. Podle Petera Porubského lidé odkládají vyhledání pomoci.

Přitom někdy stačí se někomu svěřit, vypovídat se. Občas v krizi dostáváme okamžité rady a okolí může naše problémy bagatelizovat. Přirozeně je zvnějšku nevidí tak černě, ale míru problému určuje jeho majitel, ne okolí. Dobré je zeptat se třeba, co by dotyčný chtěl nebo co by mu pomohlo. Není na škodu si ověřit, zda mu pomáhají konkrétní rady a kdy je na ně čas.

Pusťte si celý rozhovor o krizích, jejich zvládání a studu říci si o pomoc.