Zero waste je životní styl, osobní filosofie, snaha vyhnout se ve všech oblastech života tvorbě odpadů. Noste si s sebou všude vlastní látkové tašky, vlastní nádobí, nabádají propagátoři a propagátorky zero waste. Tvorba a nešetrná likvidace odpadů ničí životní prostředí, varují a představují další z cest, které v oblasti ochrany životního prostředí kladou důraz na osobní zodpovědnost jednotlivce.
Nechte si v oblíbeném fast foodu natočit limonádu do zavařovací sklenice, v oblíbeném globálním řetězci kaváren vám dokonce s vlastním kelímkem (nebo sklenicí) dají 10 Kč slevu. Opravdu tím ale něco děláte pro životní prostředí, předcházíte ekologickému kolapsu? Zachráníte aspoň jednoho delfína?
Dnes se už celá řada korporací k požadavkům na ochranu životního prostředí staví velmi vstřícně. Alespoň zdánlivě. Přibývá veganských, organických, bio a eko možností, jak konzumovat a nakupovat i na místech, kde by to ještě nedávno nikoho ani nenapadlo. I když si ale necháme natočit limonádu do zavařovačky, zaplatíme za ni korporaci, která generuje obrovské množství plastového odpadu po celém světě, podílí se na likvidaci deštných pralesů a životní prostředí ohrožuje mnoha dalšími způsoby (to, jak zachází s lidmi, je na další dlouhou rozpravu). Znamená to tedy, že jste špatný člověk, když si zajdete na hamburger a limonádu se zavařovačkou, nebo bez?
I když si ale necháme natočit limonádu do zavařovačky, zaplatíme za ni korporaci, která generuje obrovské množství plastového odpadu po celém světě, podílí se na likvidaci deštných pralesů a životní prostředí ohrožuje mnoha dalšími způsoby|foto:Český rozhlas
Musíme se předně zbavit představy, že se lidé dělí na dobré a špatné podle toho, kam chodí jíst a nakupovat, a že se zařazujeme mezi ty dobré, když konzumujeme a nakupujeme dostatečně eticky. Když mluvíme o destrukci životního prostředí, nejde o otázku osobní morálky. Žijeme v ekonomickém systému založeném na neustálém generování zisku. Ideální by jistě bylo nenakupovat vůbec nic a celý systém zcela odvrhnout, ale to je možnost, kterou většina z nás reálně nemá. Podle výzkumu organizace Oxfam z roku 2015 má globální oteplování na svědomí 10 % nejbohatších lidí na světě, zbytek planety se na katastrofě, která pozvolna přestává být budoucností, a stává se současností, podílí na úrovni jednotek procent. Můžete se rozhodnout, že úplně přestanete používat igelitové sáčky – a jistě to není špatné rozhodnutí –, ale oceán, který se snažíte chránit, mezitím zápasí mimo jiné s tunami průmyslového odpadu nebo ropnými skvrnami, které co do ničivosti s vaším sáčkem nebo brčkem nelze srovnávat.
Když začnu mít pocit, že nemám, co na sebe, prostě sáhnu hlouběji do šatníku, říká Tereza, původně kulturní manažerka, od loňského roku máma na volné noze. Letos si dala výzvu, že si celý rok nekoupí žádnou novou věc. Když něco potřebuje, nechodí do nákupních centrech, ale vyráží do sekáčů nebo mezi kamarády. „Mám radost, že se kvůli mně nemusí něco dalšího vyrábět – už to třeba vyrobené je,“ říká Tereza v rozhovoru o šetrném způsobu konzumování.
Pokud se chcete v životě řídit filosofií zero waste, pravděpodobně ničemu neuškodíte. Pokud vám ale skutečně jde o budoucnost a životní prostředí, je třeba udělat další krok (a ne jeden). Naše stravovací návyky, nákupní tašky nebo to, jak moc v zimě doma topíme, jsou jen kapky v moři. Dokud nám bude životy určovat systém postavený na zisku a neustálém ekonomickém růstu, bude životní prostředí vždycky v nejlepším případě na druhém místě. Korporace si vždycky najdou způsob, jak uspokojit i „zeleně“ orientované konzumenty a konzumentky, aniž by je to cokoli stálo – už dlouho vědí, že se na tom dá i dobře vydělat. Imperativ profitu a růstu vede k potřebě dalších a dalších zdrojů, dalšímu drancování, další produkci, dalším tunám odpadu.
Krize, do které jsme se takto dostali, nemá jednoduché řešení. Jisté ale je, že pít limonádu z vlastní sklenice a mračit se na každého, kdo si vezme plastové brčko, nic neřeší. Větší smysl má kolektivní a organizovaný tlak na regulaci korporací a změny zákonů. Bez toho se katastrofickému scénáři vyhneme stěží.
Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
