Prolomit vlny: Doutnající konfederace a dřímající potenciál sklonku Obamova prezidentství
Poté co Dylann Roof minulý měsíc v kostele v jihokarolínském Charlestonu zastřelil devět Afroameričanů, se rozhořčení značné části veřejnosti zacílilo na vlajku Konfederace, která dodnes visí mimo jiné na prominentním místě u jihokarolínského Kapitolu.
Na obhajobu vlajky vystartovalo mnoho lidí, nejčastěji za pomoci revizionistických tropů. Například že ústředním motivem americké občanské války nebyla budoucnost otrokářství. Dalším typickým úkazem u obhájců konfederační vlajky (která je ve skutečnosti bitevním praporem) je upozaďování rasistické minulosti s vlajkou spjaté, kterou prý má zastiňovat respekt k tradicím a předkům padlým v boji.
Takovéto úvahy ale ignorují základní fakta a záměry samotných historických aktérů americké občanské války. Viceprezident Konfederace Alexander Stephens ve svém proslovu známém jako Cornerstone speech tehdy velmi jasně prohlásil, že základy odtržené konfederační vlády leží ve „velké pravdě“, že černoši nejsou rovni bělochům. Generál Unie U. S. Grant naopak shrnul toto přesvědčení jako „jeden z nejhorších důvodů, kvůli kterému kdy lidstvo pozvedlo zbraně“.
Jak myšlenkový, tak fyzický odboj proti vítěznému Severu začal hned po konci občanské války – například v podobě založení Ku Klux Klanu. Busta prvního Grand Wizarda KKK Nathana Bedforda Forresta dodnes zdobí například Kapitol v Tennessee. Po úvodní, nejagresivnější fázi takzvaného prvního Klanu se sice odpor rozštěpil, ale doutnající uhlíky konfederační nostalgie nikdy zcela neuhasly. Naopak decentralizovaný model fungování je dodnes charakteristický pro americkou extrémní pravici, se kterou neokonfederační hnutí postupně do jisté míry splynulo.
Historie konkrétní vlajky nad jihokarolínským Kapitolem je spjatá s odporem k hnutí za občanská práva Afroameričanů v 60. letech 20. století. Vlajka byla vyvěšena nad Kapitol zaprvé k uctění stoletého výročí začátku občanské války, zároveň však sloužila jako vztyčený prostředníček vůči federálním snahám o desegregaci. Je tedy absurdní tvrdit, že požadavek stažení této vlajky je v rozporu se silnou americkou tradicí svobody projevu. Ohniskem sporu je odstranění vlajky z reprezentativní budovy Kapitolu, nikoliv její postavení mimo zákon, které je v americkém kontextu naprosto nepředstavitelné. Stažení kontroverzní vlajky z prodeje Amazonem, eBayem nebo Walmartem může někomu připadat přehnané, ale je přece právě svobodným projevem a rozhodnutím soukromých subjektů.
Současnou vlnu pravicového extremismu je nutné vnímat mimo jiné v kontextu politizace úřadů jako CIA a FBI především za vlád Ronalda Reagana a George W. Bushe (kterou ve svých knihách popisují americký investigativní novinář Robert Parry a národněbezpečnostní expert a publicista Timothy Shorrock). Marginalizace pravicového terorismu je nejlépe vidět v kontrastu se zacházením s podezřelými z islamistického extremismu. Pravicový extremismus je sice v USA mnohem častější a má na svědomí víc lidských životů, přesto je jak médii, tak úřady upozaďován. Mnohdy už na sémantické úrovni tím, že ani není označován za terorismus, i když naprosto splňuje jeho definici.
Tam, kde je v případě islamistického teroru upozorňováno na kolektivnost a politický záměr, je u pravicového extremismu vypichována izolace pachatele a vše je svalováno na útočníkovo psychické (ne)zdraví. Toto systémové přehlížení navíc ignoruje, že i řadoví policisté vidí jako větší hrozbu právě útoky podobné charlestonské střelbě než islamistický terorismus.
K největšímu nárůstu pravicového extremismu došlo poté, co se prezidentem stal Barack Obama. Zpráva Ministerstva pro vnitřní bezpečnost, která před nárůstem varovala, byla za podivných okolností potlačena.
Obama byl často kritizován za to, že jeho reformy nejsou dostatečně radikální. Je nutno podotknout, že v stále polarizovanějším politickém klimatu v USA se tato kritika pochopitelně ozývala v podstatě jen z liberální poloviny amerického spektra, ta konzervativní má vesměs problém uznat samotnou ústavnost například ObamaCare. V kontextu opomíjeného, ale narůstajícího pravicového extremismu a bezprecedentního množství přešlapů tajné služby, která má Obamu chránit, vyznívá výtka z nedostatečných reforem příliš příkře.
Na konci své řeči na pohřbu jedné z obětí charlestonské střelby, místního senátora Clementa Pinckneyho, zazpíval prezident hymnus Amazing Grace, přičemž ve stylu afroamerického pastora vyvolával jména všech obětí. Tento moment přesně vystihuje změnu, kterou se vyznačuje poslední čtvrtina Obamova prezidentství. První afroamerický prezident si prvních šest let v úřadě až úzkostlivě hlídal, aby si neznepřátelil bílou veřejnost příliš okatými projevy svého původu.
Od loňských voleb do Kongresu (tedy posledních voleb, které Obama v úřadu zažije) ale zdá se dává volnější průchod svým pocitům. Pokud by správně uchopil konec svého funkčního období, politický kapitál hnutí Black Lives Matter a společenského klimatu po tragédii v Charlestonu, mohl by svým prezidentstvím zanechat daleko významnější stopu než jen v mnohém nedokonalou, ale přesto podstatnou reformu zdravotnictví.
O rasismu ve Spojených státech, konfederační vlajce nad jihokarolínským Kapitolem, střelbě v afroamerickém kostele v Charlestonu byla poslední Scéna s MaryC.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
