Prolomit vlny: Jediný a tradiční Fashion Week

21. srpen 2015
02964442.jpeg

15, 17 a 33, to jsou pro srovnání počty přehlídek v hlavním programu 3 českých podzimních Fashion Weeků. Ten nejslabší, který má nejméně přehlídek, ale zato se označuje za světoznámý a jediný v Praze, momentálně čelí žalobě kvůli neoprávněnému užívání názvu Prague Fashion Week. Druhý co do počtu přehlídek zdůrazňuje svoji úroveň a tradici v rámci přehlídky designu Designblok. Třetí, nejplnější z nich, má paradoxně v názvu místo Week pouze Weekend a neumí se prodat v českých médiích.

A pozor, je tu i čtvrtý Prague Fashion Week, který sice před pár lety zbankrotoval, ale stále nevzdal možný návrat a zuby nehty drží licenci na svůj název. Právě majitel licence Prague Fashion Week se momentálně soudí s probíhajícím Prague Fashion Weekem.
Fashion Week neboli týden módy je zásadní událost módního průmyslu, která prezentuje a prodává nejnovější kolekce módních domů a návrhářů. Prestiž události závisí nejen na kvalitě programu, ale i na tom, jestli ji navštěvují vlivní obchodníci a novináři. Významnou roli hraje i tradice a současná úroveň módního průmyslu v dané zemi. Fashion Weeky v Paříži, New Yorku, Miláně a Londýně jsou nejdůležitější proto, že skutečně hýbou světovou módou. Hned za nimi následují události s vlivem na region a peloton uzavírají lokálně vlivné akce.

02964446.jpeg

V České republice začala snaha o znovuoživení módního průmyslu brzy po revoluci. Nikomu se ale zatím nepodařilo vytvořit samostatný, silný Fashion Week, který by fungoval alespoň na lokální, české úrovni. Ze čtyř dosavadních relevantních pokusů historicky první finančně a organizačně zkrachoval, druhý se koná jako část programu větší akce zaměřené obecně na design (Designblok), třetí, poslední dva roky programově nejobsáhlejší, se stal součástí nadnárodní série Mercedes Benz a paradoxně podle názvu není týdnem, ale jen víkendem módy (Mercedes Benz Prague Fashion Weekend) a čtvrtý má na týden roztažený poloprázdný program, který by v zahraničí stačil na zaplnění dvou regulérních Fashion Weekových dnů. Jde o bývalý Dreft Fashion Week, který se letos koná pod názvem Prague Fashion Week, na což zareagoval držitel ochranné známky Prague Fashion Week žalobou.

Podle předběžného opatření Městského soudu v Praze je od pondělí 10.9. 2013 organizátorům bývalého Dreftu zakázáno s okamžitou platností užívat označení Prague Fashion Week. Právě v pondělí 10.9. ale akce pod tímto názvem odstartovala a její název Prague Fashion Week nebyl do dnešního dne stažen. Tím už je zmíněné předběžné opatření soudu porušeno. Je ale možné se proti němu odvolat, což nejspíš organizátoři Prague Fashion Weeku udělají. Protože ale licenci na tento název drží někdo jiný, měli by soud logicky prohrát. Bude zajímavé sledovat, jak se organizátorům, kteří mají podporu úředníků a politiků ve vedení města (hlavní město Praha je partnerem události a první náměstek primátora na tiskovce zdůrazňoval dobré osobní vztahy s organizátory) u soudu povede.

Český módní průmysl je velmi slabý. Jednak jsme malý trh a jednak se většina veřejnosti o módu téměř nezajímá. Tři soupeřící Fashion Weeky sice přináší návrhářům jakous takous mediální pozornost, nejsou ale schopné předváděné kolekce prodat. Sponzorů módního světa a nákupčích je u nás zatím málo, a i to málo se rozmělňuje do tří směrů. Kdyby se všechny tři události spojily v jeden samostatný český týden módy, vznikla by jedna, alespoň lokálně vlivná akce, která by českému módnímu průmyslu mohla pomoci. Soutěž pro začínající designéry by díky tomu mohla mít víc peněz a opravdu pomoci v rozjezdu kariéry. Celá, i když malá skupinka potenciálních nákupčích by se soustředila na jednom místě. Stejně tak velká média by zaostřila pozornost na jeden silný program, který by prezentovala veřejnosti. O tom ale organizátoři českých Fashion Weeků nechtějí ani slyšet. Raději budou zápasit a soudit se do úpadu o vlastní byznys.

Překvapivé je, že i přes roztříštěnost scény a malou kupní sílu veřejnosti se situace českých designérů za poslední rok trochu zlepšila. Objevilo se několik butiků, které chtějí módu mladých českých návrhářů prodávat. Okruh zákazníků se ale rozrůstá velmi pomalu. Většina českých návrhářů se svou módní tvorbou neuživí. Někteří stranou pracují, jiní dělají glorifikované zakázkové krejčovství pro horko těžko vydobytou skupinku věrných zákazníků. Na lokální úrovni vznikají různé menší alternativní prodejní platformy. Aby se situace výrazně zlepšila, je potřeba změnit postoj české veřejnosti k módě. To je běh na dlouhou trať, ve kterém hraje důležitou roli vzdělání, kultura a média. Zatím je situace taková, že velká česká média přistupují k módě jako k povrchní banalitě, která je úzce propojená se sexem a demonstrací moci. A česká veřejnost tenhle pohled přejímá. O tom, že povrchní nikdy nemůže být samotný předmět, ale jen přístup konkrétního člověka k němu, se neuvažuje. To, že se naše módní magazíny věnují módě až ve třetím plánu a prezentují ji ploše, ještě neznamená, že móda jako hlavní a hluboké téma neobstojí. Vypovídá to jen o malosti českého trhu a většinovém konzumním a ignorantském přístupu, se kterým je potřeba neúnavně zápasit.

02964450.jpeg

Další články autora