Prolomit vlny: #MeToo prospěje i okoralým Východoevropankám

19. říjen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Znásilnění, smutná žena, sexuální násilí, feminismus, patriarchát

Herečka Alyssa Milano se tuhle neděli nevěnovala brazilské depilaci, jak by se dalo u hollywoodské hvězdy druhého řádu očekávat, ale iniciovala kampaň #MeToo, která na sockách (jak dnešní mladí říkají fbíčku a instáči) prosvištěla jako hurikán Ofélie. Řeklo by se, že jde o problémy prvního světa, většinou bílé americké a evropské ženy se svěřují se svými bebíčky – jak se staly objektem harašení toho či onoho čuňáka.

I pro mě to byl zpočátku trochu šok – zvykla jsem si nevnímat verbální nabídky typu „ukaškozi“ jako útoky, ale jako součást městského života podobně jako smog a poplatky za popelnice. I další ženy v mém okolí odbavovaly komplimenty typu „pojďte m…t, holky“ vždy jen smířlivým mávnutím ruky jako jednu z mnoha nepříjemností, které rozhází jen hysterku.

Americká kampaň mi ale přijde objevná v tom, že poukazuje nejen na harašení fyzické a jeho extrémní projevy, ale i na „pouhá slova“. Ríša Krajčo tvrdí, že „slova jsou jen kapky deště“, ale Karol Sidon vidí ve slovech násilný potenciál. Slovní harašení, jakkoli může působit pitoreskně, totiž nezahrnuje „jen“ explicitní nabídky k souloži nebo kladné hodnocení cizího těla, nejvíc ponižující je na něm pro ženy, že jsou poměřovány a klasifikovány, aniž by chtěly a daly k tomu souhlas.

#metoo (Hi-res linked in profile for anybody who wishes to repost)

A post shared by Victoria Siemer (@witchoria) on

Vzpomínám si na babičku, která okolo sedmdesátky na chalupě na samotě u lesa trhala borůvky. Z této činnosti ji vytrhl hlas z křoví, kterému stačila jediná věta: To je ale prdýlka. S harašením se setkávají ženy všech stupňů atraktivity a zdaleka není omezeno jen na samice v plodném věku. Představuji si, jaké by to bylo, kdyby společenské klima tolerovalo podobné chování v opačném gardu. Co by si o mně pomysleli bližní, kdybych v kabrioletu z autobazaru s kamarádkou kroužila okolo knihovny v Brně – Králově Poli a ptala se za bílého dne sedmnáctiletého žáčka, který si jde vyzvednout povinnou četbu, jestli nemá chuť si z……t? Byla bych stále oblíbená v kolektivu, i kdybych cizím lidem na diskotéce šahala na šourek? Samé otázky.

Americké způsoby se tedy mohou zdát jako přecitlivělost, ale díky bohu za ni. Možná nám okoralým Východoevropankám dodají aspoň trochu sebeúcty a případným pachatelům začne docházet, že dělají něco nepřípustného. I tento pocit viny musí někdy teprve vzniknout – podobně jako když v dětství nevíte, že rozstřihnout žížalu napůl je eticky problematické.

Sexuální obtěžování je ostudou českých vysokých škol

03509466.png

„My se vždy srovnáváme se Západem, pokud jde o kvalitu vědy, a snažíme se je dohnat, ale už vůbec se je nesnažíme dohnat, pokud jde o kulturu univerzitního prostředí. A sexuální obtěžování je v kontextu západních univerzit něco, co je zapovězené,“ komentuje současný stav Petr Pavlík z katedry gender studies Univerzity Karlovy.

Na závěr nezbývá než obligátně ujistit sebe i ostatní, že neobviňuji všechny muže a že je těžké zorientovat se v tom, co je lichotka, co erotický podtext a co už patří leda do filmů s Drahomírou Jůzovou. Doufám taky, že #MeToo nebude problematizovat pověstné galantní chování českých mužů, kteří pak z obavy, že páchají delikt, přestanou pouštět těhotné a staré ženy sednout si v tramvaji a budou se bát říct spolužačce, že má pěknou bundu, aby se náhodou nepřeslechla a nebylo z toho mrzení.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

Spustit audio