Prolomit vlny: Proč jsou rady do života pořád pro muže z Marsu a ženy z Venuše?

Mileniál, hipster, kluk, festival, špenát
Mileniál, hipster, kluk, festival, špenát

Hledáte jednoduchý návod na život? Populární psychologie vám ho ráda dá. Je-li pro tento svébytný obor něco typické na první pohled, jsou to právě návody a seznamy nekompromisně formulovaných pravidel především pro vztahy a sex, ale i pro život vůbec. Není náhodou, že i bestseller kanadského pop-psychologa Jordana Petersona, který je dnes jednou z předních internetových celebrit, nese název 12 pravidel pro život.

Peterson se principům populární psychologie vymyká jednoznačně v tom, že je schopen aplikovat je v souvislostech, které překračují noční stolky frustrovaných mladých mužů. I když právě to je jeho hlavní cílová skupina.

Konzervatismus s vědeckou tváří

Protože se pop-psychologie z velké části orientuje na vztahy a sex, nepřekvapí, že velkou pozornost věnuje genderovým rolím a genderu vůbec. Zatímco v jiných humanitních vědách, včetně serióznějších odvětví samotné psychologie, dnes již platí za normu kritický přístup a co nejkomplexnější náhled na genderové role a okolnosti, za nichž se utvářejí, pop-psychologie zůstala u toho, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Rozdíly mezi nimi jsou jednoznačné a jasné, není třeba o nich diskutovat. Pokud ženu podvádí manžel, měla by zkusit zhubnout (jak doporučuje Jeroným Klimeš ve své knize Křesťanství, vztahy a sex). Oblíbenou disciplínou pop-psychologie je odmítání feminismu a děs a hrůza z údajné krize maskulinity, za kterou může buď feminismus, nebo moderní technologie, případně obojí.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

Stejně jako konzervativní politická hnutí nám populární psychologie sugeruje obraz dávno ztraceného harmonického světa, do kterého se máme snažit vrátit, případně aspoň naříkat, že je pryč. To, že žádný takový svět nikdy neexistoval, je vedlejší. S realitou v její barevnosti si totiž populární psychologie obvykle hlavu neláme. Důležité je mít na všechno jasnou a dostatečně autoritativní odpověď, i když jsou za velkými slovy o povaze člověka (rozděleného nutně a jednoznačně na dvě tzv. opačná pohlaví) třeba jen dílčí výzkumy, povrchní dojmy z ambulantní praxe nebo obyčejné stereotypy. Neodmyslitelně k věci patří podivná demagogie, jako když Peterson zcela v klidu a sebevědomě spojí v rámci jednoho odstavce filosofii Jacquese Derridy s řáděním Rudých Khmerů nebo když moudra o světě postaveném na boji o dominanci a vyznačování teritoria dokazuje na chování humrů.

Ženy, archivní foto, bazén, léto

Velký souboj chaosu a řádu?

Pokud Jordan Peterson vyzývá k tomu, abychom se chovali jako humři, a Laura Janáčková odmítá kampaň #MeToo na základě pozorování páření tučňáků, je za tím stejná argumentační ledabylost, založená na sebevědomé konstrukci poměrně absurdních analogií a selektivním výběru jevů z říše zvířat. Peterson a Janáčková totiž jako zastánci tradičních hodnot jistě nejsou podobně nadšeni z polyamorických a bisexuálních říčních delfínů v Amazonii nebo přirozených změn pohlaví, ke kterým někdy dochází u slepic.

Je zajímavé, že Peterson ve své knize podle potřeby a bez vysvětlování sahá po biologii, Bibli nebo Jungovi. Život je pro něj souboj mezi chaosem a řádem. Řád je mužský princip, chaos ženský (a vejde se sem ledacos, od osobní nezodpovědnosti až po feminismus, takzvaný kulturní marxismus a politickou korektnost).

Polemika s Jordanem Petersonem (a podobně orientovanými pop-psychology a psycholožkami, kterých máme dost i u nás) musí být dvojí. Jednak ideová, zaměřená na politické a společenské důsledky, a jednak odborná, zaměřená na vratké základy celé disciplíny. Především to druhé musejí vzít do rukou psychologové a psycholožky, kterým záleží na jejich oboru a chtějí, aby se z něj na veřejnost dostávalo něco víc a něco lepšího.

Poslechněte si audio komentář, ve kterém se Jan Škrob zamýšlí nad myšlením psychologa Jordana Petersona a jeho základy.