Prolomit vlny: Skandál FIFA možná nezmění fotbal, protrhne však jeho nepolitickou bublinu
V záplavě skandálních odhalení, která prakticky měsíc co měsíc přistávají na hlavu FIFA, nepůsobí aktuální korupční skandál světové fotbalové federace na první pohled jako nic překvapivého. Nejnovější úplatkářská kauza ovšem ojedinělá a překvapivá je – poprvé by za ni mohli být vrcholní představitelé FIFA nejen voláni k odpovědnosti, ale dokonce ve velkém jít do vězení. Je předčasné dělat si iluze, že kauza co nevidět změní tvář úřednické mašinérie světového fotbalu. Není však příliš smělé tvrdit, že jde o největší odhalený skandál v dějinách FIFA.
Průměrně pozorný konzument médií může mít FIFA zafixovánu jako prvoplánový symbol korporátního a byrokraticko-politického molochu, který pohrdá odpovědností a transparentností. A to až do takové míry, že každé nové nařčení organizace z korupce, zneužití pravomocí či jen důkazů nemístné opulentnosti působí jako opakování vtipu, který už ani napoprvé nebyl vtipný, jen smutně zjevný.
Z mnoha příkladů jmenujme jen ty nejzřejmější. Před jedenácti lety šéf organizace Sepp Blatter prohlásil, že by fotbalistky měly nosit přiléhavé dresy, aby se z ženské kopané stal „přitažlivější produkt“. Před pěti lety FIFA s velkým předstihem přidělila pořádání mistrovství světa Kataru – státu o rozloze poloviny Moravy. Stále přitom není jasné, zda se šampionát uskuteční v letních měsících, kdy by byl v poušti zcela nehratelný, anebo v zimě, což by ale znamenalo ohýbání předem stanovených pravidel.
Mezinárodní fotbalová federace po dlouhá desetiletí fungovala na podobných zkostnatělých a nepotistických základech, které utvořily její dnešní toxickou podobu. Za 111 let své existence měla jen osm prezidentů, tedy v průměru jednoho šéfa FIFA na čtrnáct let. Za posledních jednačtyřicet let se dokonce v čele organizace vystřídali pouze dva muži. Joao Havelange, předchůdce nynějšího prezidenta Seppa Blattera, byl přitom před několika lety usvědčen z přijímání úplatků za poskytování televizních práv spřáteleným firmám. Tedy ze stejné skutkové podstaty kauzy, jaká zmítá federací dnes.
Pochybné dění uvnitř FIFA dříve unikalo větší pozornosti médií i úřadů z jednoho velmi prostého důvodu. Fotbal, a ani ten vrcholný – oproti všeobecnému přesvědčení – není lidským odvětvím, které by generovalo závratné výnosy. Jak uvádí autoři knihy Soccernomics Simon Kuper a Stefan Szymanski, průměrná málo známá německá firma, která dodává součástky do dopravního průmyslu, zaznamenává větší obrat než Real Madrid, největší fotbalový klub na světě.
Až v posledních dekádách dokázala FIFA díky efektivnějšímu hospodaření soustředit finanční prostředky, které její činy a výdobytky vystavují většímu zájmu veřejnosti. Právě pět let stará volba pořadatelů mistrovství světa v letech 2018 a 2022 – Ruska a Kataru – byla hlavním spouštěčem nevole fotbalové veřejnosti směrem k FIFA. Mnohá svědectví zveřejněná ve světových médiích poukázala na korupční praktiky okolo volby světového šampionátu v Kataru, a FIFA se proto zřejmě pod tlakem sponzorů rozhodla provést interní vyšetřování, ke kterému si přizvala prominentního amerického právníka Michaela Garciu.
Výsledná Garciova několikasetstránková zpráva, která měla být zveřejněna na konci loňského roku, se však na veřejnost dostala pouze ve velmi osekané podobě. Její části byly údajně značně vytrženy z kontextu tak, aby se funkcionáři FIFA na jejich základě mohli očistit a dále pokračovat ve svých funkcích. Garcia ve výsledku na svou funkci předsedy vyšetřovací komory etické komise FIFA rezignoval, neposkytl však bližší informace, ani se v průběhu následujících měsíců v médiích neobjevily publikované části zprávy.
Současná kauza může do jisté míry napovídat proč. Vyšetřování spolu se švýcarskými úřady (sídlo FIFA je v Curychu) spustili převážně Garciovi bývalí zaměstnavatelé – americká prokuratura a FBI. Pravomoc k zatýkání mimo území USA, kterou nyní zpochybňuje Rusko, vychází z tvrzení americké strany, že finanční transakce měly být dojednány na území USA a platby měly probíhat přes americké banky.
Hlavní směr skandálu se v jeho počátcích točí okolo úplatků za poskytování televizních práv pro vcelku marginální turnaje v Severní a Střední Americe. Jedná se ovšem o částky v řádu jednotek miliard, zatčeni už byli dva viceprezidenti FIFA a hlavně – desítka lidí už má být vyslýchána kvůli volbě pořadatele MS v letech 2018 a 2022 i kvůli znovuzvolení předsedy Seppa Blattera do funkce před čtyřmi lety.
Summary of today's FIFA news. pic.twitter.com/02E2omP3Xe
— SportsNation (@SportsNation) 27. květen 2015Skepse ohledně toho, zdali budou všichni obvinění opravdu čelit spravedlnosti, je namístě. Je však potřeba uvědomit si, že tento skandál je opravdu průlomový, a to nejen kvůli svému rozsahu. FIFA, a mnohé jiné sportovní organizace po celém světě, si dlouhá léta pečlivě střežila svůj status nepolitického zájmového spolku, který podléhá pouze svým zákonům, a ne těm politickým.
To je ostatně jeden z důvodů, proč sportovní funkcionáři tak vehementně usilují o princip „nesměšování politiky se sportem“. Jako by všechny neprůhledné interní arbitrážní komise (jejímž předsedou v rámci FIFA byl mimochodem jeden z hlavních obžalovaných Jeffrey Webb) říkaly jedno: to, co děláme my, se děje pouze v rámci jakési hry, která je odstřižená od opravdového světa. Jako by funkcionáři z curyšských hotelů pouze hráli Monopoly.
Stejní funkcionáři přitom po politicích po celém světě žadoní o peníze na stadiony, na pořádání šampionátů, na mládež. Nejde o to, aby sport od států peníze nedostával. Současný skandál však ukazuje na absurditu jejich tvrzení. Poměrně ironicky tak FIFA svým představitelům a marketingovým manažerům vrací dnes už prázdná a zpitvořená hesla o tom, že fotbal je víc než jen hra. Týká se reálných lidí.
Front page of Thursday's Libération in France (via @johanhufnagel) pic.twitter.com/cNkaS4F2Eh
— sportingintelligence (@sportingintel) 27. květen 2015Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
