Prolomit vlny: V čem se plete Petra Hůlová, když mluví o muslimech
Petra Hůlová se v rubrice Prolomit vlny ohrazuje proti lehkovážnosti lidí otevřených vůči muslimským přistěhovalcům a zesměšňování těch, kteří se uprchlíků bojí. Jako argumenty podle mého názoru používá nefunkční analogie, emotivní výkřiky a mýty, jejichž opakováním získává běžně fanoušky Nigel Farage nebo Martin Konvička.
Text Hůlové se zaměřuje na momentálně, alespoň v levicových médiích, často rozebírané téma. Spisovatelka má o mladé levicové elitě, kterou sama pojmenovává, svou vlastní představu, ta však nejvíc ze všeho vypovídá o ní samotné. Hůlová svým textem vytyčuje prostor, který obývají pouze, jak sama říká, Novákové vyděšení z muslimských přistěhovalců a multikulti sluníčka, která by je všechny nejraději ubytovala u sebe doma – navazuje tak na styl Mladé fronty, která vždycky potřebuje dva nesmiřitelné tábory a sama sobě připravuje pozici „zdravého“ středu a selského rozumu.
Na úvod připomíná, že Češi nejsou, nedá se nic dělat, na jinakost zvyklí, a v duchu Naštvaných matek (kdo by mohl odporovat rodičce?) dává za příklad reakci své pětileté dcery na obrázek zahalené ženy. Šermování reakcemi malých dětí na komplikované politické problémy kdysi výstižně komentoval vysloužilý moderátor Daily Show Jon Stewart na příkladu demokratky Nancy Pelosi. Politička se na televizní diváky snažila zapůsobit historkou o tom, jak její pětiletý vnuk vnímá potenciální vstup USA do Sýrie. „Co ty vlastně můžeš vědět? Vždyť je ti 5, prokrista! V noci spíš ve falešném závodnickém autě!“ snažil se Stewart představit, jak asi rozhovor lídryně demokratických poslanců s vnukem pokračoval.
Hůlová ale používá i zbraně většího kalibru – mluví o strachu ze zavádění šaríi v přistěhovaleckých čtvrtích, nuceného zahalování žen i ženské obřízky. „To nedopustíme,“ měla by podle ní říct elita, aby mírnila strach vyděšených Čechů. O všech třech zmiňovaných pastech se ale na veřejnosti mluví — nejčastěji na webu a událostech pořádaných vládní platformou HateFree Culture – jsou to totiž mnohokrát vyvrácené mýty. Představa, že muslimové ve svých čtvrtích začnou zavádět šaríu a budou nutit přítomné ženy k zahalování, je vtipná dokonce i pro Brity, kteří ve svých městech muslimské čtvrti opravdu mají. Poté, co americký komentátor Steve Emerson na stanici Fox prohlásil, že v britských městech existují zóny, kam nevěřící nemohou a vládne tu islámské právo, vzkázal mu David Cameron, že je idiot.
Britské sociální sítě tehdy zaplavily ironické obrázky tradičních anglických marmelád zahalených v černých hábitech a fotky britských měst, jejichž náměstím dominují mešity. Se zónami, ve kterých platí šaría, se to má velmi jednoduše: o jednu takovou usilovala v Británii před několika lety skupinka muslimských extremistů, která byla promptně postavena mimo zákon, a od té doby o ní nebylo slyšet. Díky lidem, jako je Nigel Farage, ale mýtus žije dál a neobtěžuje se ho prověřit ani Petra Hůlová, podle které „v některých francouzských a britských městech imigranti zavedení islámského práva požadují“. O šaríe, o tom, kde skutečně platí, i o ženské obřízce, která je podobně pevně jako s islámem spojená i s křesťanskou vírou, se dá rychle dočíst třeba v tomto rozhovoru.
Jádrem textu Petry Hůlové je pak pozastavení se nad blogovým zápisem muslimky Romany Červinkové, která píše o tom, proč nosí na hlavě šátek („šátek je jakousi zdí, která mi zaručuje, že se se mnou muži baví s respektem“). Muslimka, která nedávno organizovala demonstraci Za solidaritu s uprchlíky a proti šíření nenávisti, podle Hůlové šátek „doporučuje jako preventivní pomůcku pro funkční komunikaci s opačným pohlavím“. Pokud si zápis na blogu přečtete, nenajdete o doporučování ani jedno slovo. Celý text je velmi vstřícným vysvětlením toho, proč se k nošení šátku rozhodla sama Červinková, která zdůrazňuje, že neodsuzuje ani muslimky, které šátek nenosí, natož nevěřící Češky. Hůlová však právě ji staví jako protipól „paní Novákové“: „Pokud má podivuhodný názor muslimka, je třeba jej ve jménu tolerance ctít tak, jak je, pokud má nemožný názor paní Nováková, co křičí, ať muslimové táhnou, je na místě ji zesměšnit a dehonestovat,“ ironizuje Hůlová postavy ze svých představ o nadřazené intelektuální elitě.
Její zděšení z muslimky, která se dobrovolně rozhodla skrývat části svého těla, připomíná šok kulturní redaktorky Lidových novin Jany Machalické, kterou na dovolené rozzuřil pohled na muslimské dívky koupající se v hábitech, zatímco jejich bratři skotačili ve vodě v obyčejných trenýrkách. Pro Machalickou existuje jediné vysvětlení toho, proč dívky něco takového snášejí – mají vymyté mozky. Požadavek ženského zahalování je samozřejmě opresivní a jeho vynucování jakýmikoliv autoritami je nepřijatelné. Existují však ženy, které se podobně jako Červenková k zahalování rozhodly dobrovolně a kterým se žije v těsnějším sepjetí se svou vírou lépe nebo alespoň klidněji.
Výstižný komentář k tématu ženského zahalování dává známý kreslený vtip, na kterém kolem sebe prochází žena v burce a žena v bikinách, jejichž totožná úvaha vyvolaná pohledem na tu druhou se objevuje v jedné bublině nad jejich hlavami: „Její kulturu musí totálně určovat muži.“ Vzteklá rozhořčení Machalické i Hůlové, která navíc jako by mířila na samotné zahalené, svědčí o neschopnosti uvažovat v jiných kategoriích než dobré-špatné a mantinelech vlastní kultury.
Ve svém textu Hůlová říká velmi důležitou věc – uvědomovat si hlubokou frustraci a strach obyvatel, podle kterých mají muslimové táhnout, odkud přišli, je nutnost. Ke své depresi ze života v dnešním Česku mají celou řadu důvodů a i v této, pro uprchlíky velmi neatraktivní zemi je dnes na místě strach z toho, co by mohlo v případě jejich hromadného příchodu nastat. Člověk by ale od autorky textu čekal, že nebude projevy umírněných muslimů vydávat za extremismus a dokáže rozlišit skutečně zásadní témata od nejběžnějších hoaxů. Čekal by, že její úvahy nebudou mít styčné body s běžnou rétorikou konvičkovců. Selský rozum při konfrontacích s islámem moc nepomáhá – na to je příliš ukotvený v naší vlastní kultuře.
Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
