Prolomit vlny: Vánoce bez pozlátka

Asi to bude trochu tím, že průměrný flanďák si svátky Narození Páně nikdy pořádně neužije, traumatizován především pomyšlením, co se zase sejde na půlnoční za galerii podnapilých. Ale moje letošní přemítání není jenom lokálně sobecké.

Pokaždé když pohlédnu na obrázek svaté rodiny, pro kterou se nenašlo místo v žádném slušném ubytovacím zařízení, vzpomenu na rodinu Anastázie Hagen, která taky nikomu nebyla dost dobrá a marně hledá útočiště ve státě jinak proslulém svou tolerancí ke všemu možnému včetně ukrajinského hardcore porna. Slova Ježíše už dospělého „byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou“, jak je zaznamenal evangelista Matouš, mě dostala až na adventní besídku vězňů v Odolově.

Když jsem po všech kontrolách procházel vrátnicí, byl jsem trochu nesvůj. Skličující atmosféra oploceného areálu uprostřed lesů spolehlivě přebila vědomí, že ve srovnání s jinými zařízeními je Odolov vcelku mírné vězení a „sedí“ zde spíš životní smolaři než opravdoví zločinci. Drogy, řidičáky, dluhy na alimentech a tak. Podle mříží, ostnatých drátů a strážních budek ale nepoznáte, že opravdové lotry mají ve Valticích, a ne tady.

Nakonec jsem se cítil líp než „u sebe“ v kostele. Překvapilo mě, jak bezmála stovka ostrých kluků z ulice poslouchá bez bučení vyprávění o tom, k čemu Vánoce vlastně jsou dobré, nadšeným potleskem hodnotí písničky kolegy z baráku, vděčně se zasměje každému internímu vtipu v předváděné zmatené scénce.

Vězení|foto: Free Digital Photos

Nepřipadalo mi, že by to byla součást nějaké sváteční přetvářky. Na tu tady nikdo není zvědavý. Pro člověka zvenku dost zajímavé prozření, ale stejně mě mrzí, když vzpomenu na Romana Smetanu, který v Rapoticích letos dostal místo návštěvy nebo besídky pěknou adventní nakládačku od bachařů. Moje Vánoce patří hlavně těm, kterým je odepřen domov se vším, co k němu náleží. Právě oni připomínají světu, že by se pro Spasitele nenašlo místo ani dneska.