Prostá balada o Kukuřičném ostrově

10. červenec 2014

Děd a vnučka pěstují kukuřici na záplavovém ostrůvku uprostřed řeky Inguri na nebezpečné hranici Abcházie a Gruzie. Nic víc, nic míň.

Gruzínec George Ovashvili natočil důsledně stylizovanou lidovou baladu, která se opírá o elegantně vláčnou kameru zkušeného Eleméra Ragályiho, působivou krajinu a výrazné tváře dvou protagonistů. Kukuřičný ostrov si vystačí téměř beze slov. Děd a vnučka převážně mlčí, film sleduje cyklus od obsazení ostrůvku až po sklizeň a několik konfliktů řeší spíše gesty a pohledy.

03161939.jpeg

Baladické prvky zahrnují velebnou netečnost přírody, souboj s nelítostnými živly, motiv probouzejícího se dívčího těla a vojenský konflikt, který občas naruší koloběh práce. Ovashvili se ale více než na drama soustředí na lyrické zachycení rutiny, souznění lidského těla s krajinou a vytržení děje z moderního pojetí času. Možná zbytečně si při tom vypomáhá návodnou hudbou, která poněkud podkopává i vyznění očekávaného tragického závěru.

Kukuřičnému ostrovu není takřka co vytknout. Jedná se o dílo zralého režiséra, jehož styl nevyniká originalitou, ale je profesorsky zvládnutý. Profesorsky do té míry, že snímek vyhlíží ve své zjitřené baladičnosti poněkud odtažitě a chladně. Samozřejmě to souvisí s tím, že žánr lidové balady nabízí v této formě jen málo prostoru k ozvláštnění. Pokud si však Kukuřičný ostrov postavíme třeba vedle turecké básně o vztahu otce a syna Med režiséra Semiha Kaplanoglua, jeho omezená schopnost beze slov vystihnout hluboké citové pouto vynikne.

Ovashviliho film promlouvá prostě o nejprostších věcech bytí, což je pochopitelně jedna z nejtěžších tvůrčích zkoušek. Kukuřičný ostrov se s ní vypořádává čestně, ne však virtuózně.

Hodnocení: 65 %
Kukuřičný ostrov (Simindis kundzuli)
George Ovashvilli, Gruzie/Francie/Německo/Švýcarsko/Česko, 2014, 100 minut

autor: Vít Schmarc
Spustit audio