Průmyslové korporace nechávají sledovat environmentální aktivisty. Žaloba hrozila i Neilu Youngovi

Protest proti agrokorporaci Monsanto (dnes vlastněné německou korporací Bayer)
Protest proti agrokorporaci Monsanto (dnes vlastněné německou korporací Bayer)

Během amerického soudního sporu ohledně škodlivosti prostředku na hubení plevele glyfosátu byly nedávno zveřejněny dokumenty, podle kterých měl jeho výrobce Monsanto k dispozici vlastní zpravodajskou službu určenou k diskreditaci odpůrců jeho produktů. Mezi zájmové osoby patřil i americký zpěvák Neil Young. Komerční agentury shromažďující informace o ekologických aktivistech a aktivistkách ovšem nejsou nic nového a najímají si je i vládní orgány.

Když před čtyřmi lety vyšla na hudebním serveru Pitchfork recenze na šestatřicáté album amerického písničkáře Neila Younga, který se proslavil hlavně protestsongy z 60. a 70. let, uzavíralo ji shrnutí, že prodat tuhle desku bude ještě těžší, než je tomu u aplikace Pono. Autor recenze Stuart Berman tehdy narážel na Youngův projekt streamovací služby nabízející hudbu ve vysoké kvalitě, který skutečně brzy zkrachoval. Na zmíněnou desku nazvanou The Monsanto Years, tvrdě tepající do chemických i ropných korporací, si dnes málokdo vzpomene. Jak ale ukazují nedávno odtajněné dokumenty z let 2015 a 2016, v době vydání se jí nejen kvůli názvu dostalo mimořádné pozornosti od agrochemické společnosti Monsanto.

Protest proti agrokorporaci Monsanto (dnes vlastněné německou korporací Bayer)

Z dokumentů zveřejněných v rámci soudního řízení týkajícího se zdravotních rizik herbicidu Roundup vyplývá, že zapálený podporovatel tradičního farmářství Neil Young byl jednou ze zájmových osob zpravodajského analytického střediska, které si firma vybudovala. Mělo jí pomoct odrážet kritiku používání kontroverzní látky glyfosát. Středisko fungovalo podobně jako státní zpravodajská služba – shromažďovalo informace o oponentech Monsanta, vyhodnocovalo je a připravovalo strategie, jak jim čelit. Vypracovalo například analýzu Youngových tweetů nebo rozbor textů z desky. Ten měl firmě pomoct připravit se na možné body kritiky, kterou by zpěvák mohl vyvolat, nebo i na případný soudní spor. Chvíli po vydání desky se na webu Monsanta skutečně objevil blogový příspěvek, který ji komentuje.

Young nebyl jediný, kdo se objevil v hledáčku zpravodajů analytického centra Monsanta. Pod tlakem se ocitla i novinářka mezinárodní agentury Reuters Carey Gillam, která se dlouhodobě zabývá souvislostí mezi přípravky využívajícími glyfosát a rakovinou. Firma měla podle dokumentů „velmi silně tlačit“ na její editory a ve spolupráci s odborníky na marketing a optimalizaci internetového vyhledávání vytvářet strategii znevěrohodňující její práci. „Nedokázala jsem si představit, že by multimiliardová firma skutečně kvůli mně obětovala tolik peněz, energie a pracovního času zaměstnanců,“ řekla Gillam v rozhovoru pro britský deník Guardian. Zástupce koncernu Bayer, pod který Monsanto spadá, nechtěl obsah zveřejněných dokumentů komentovat.

Protest proti agrokorporaci Monsanto (dnes vlastněné německou korporací Bayer)

Využívání soukromých zpravodajských služeb nadnárodními firmami není nic neobvyklého ani nového, probíhá už od 80. let. Podle odhadů se celosvětový roční obrat tohoto sektoru dnes pohybuje okolo 20 miliard dolarů. Jednou z největších zpravodajských služeb využívaných průmyslovými korporacemi je britská firma Welund, založená bývalým agentem tajné služby MI6. Mezi její klienty patří například ropné společnosti jako Chevron nebo Royal Dutch Shell. Welund svým zákazníkům nabízí velkou živou databázi informací o aktivitách předních environmentálních aktivistů a aktivistek, kteří podle viceprezidenta pro provoz a bývalého speciálního agenta amerického ministerstva spravedlnosti Travise Morana mají víc zkušeností než firmy, proti kterým protestují. Databáze je založená především na průběžně sbíraných datech ze sociálních sítí a jiných otevřených zdrojů, která firmám umožňují připravovat se na protesty a kampaně nebo na způsoby, jak je různě oslabovat.

Welund ovšem nespolupracuje jen se soukromými společnostmi. Kvůli očekávanému odporu proti kontroverzní stavbě ropovodu mezi Albertou a Britskou Kolumbií s ní smlouvu uzavřela i kanadská vládní Národní energetická rada. Té Welund dodával varování, poskytoval konzultace a týdenní přehledy s informacemi o environmentálním hnutí.

Podle politologa Torontské univerzity Rona Deiberta má masivní sbírání dat soukromými bezpečnostními agenturami významný dopad na práva a zájmy lidí, kteří ani nemusí představovat žádné bezpečnostní riziko. Eveline Lubbers z Univerzity v Bathu jde ve své kritice ještě dále. Případy jako tento podle ní ukazují na rozmazávání hranic mezi soukromým a veřejným ve světě tajných služeb a mohou dokonce ohrožovat demokracii.

Jak spolu souvisí Neil Young, agrochemický průmysl a zpravodajské služby? K čemu potřebují průmyslové společnosti kvanta informací o environmentálním hnutí? Poslechněte si celý příspěvek.