Psát knihy je jako kakat na papír, říká spisovatel

6. březen 2024

Ivana a Zuzana tentokrát ve studiu přivítaly spisovatele a publicistu Vratislava Maňáka. V trojici pak probírali, jak se dopracovat k tomu, aby člověk vyprodukoval celou knihu.

Vráťa ženy vyvedl z omylu, že spisovatel je bohém, který pije vínko a pak v transu něco tzv. nablije do wordu. Vratislav je typ spisovatele, který se s každou větičkou trápí a cizeluje ji jako broušený diamant. Když mu proces ale najede dobře, prožívá vnitřní uspokojení. Ivanku také zajímalo, jestli si dělá nějaké rešerše a kolik kohoutů utáhlo kouzelníka Žito, jehož příběh modifikoval i Vratislav.

Nebyly by to Buchty, kdyby se neotřely o úplně jiná témata: probíralo se cestování časem, pyramidy a faraoni, čemu se říká v rámci literatury mramor, děti v pěstounské péči a hledání ztraceného času.

Vratislav se pak také tzv. pochlubil, že mu při tvorbě pomáhá, když si k příběhu vytvoří soundtrack. Zmínil také perfektní protip pro psaní literatury: Friedrich Schiller prý čichal ke shnilým jablkům, když mu tvorba vázla - a pak mu to šlo hned lépe od ruky. Probralo se rovněž, kdo by chtěl být jakým kořením, jaká je kantýna na Vratislavově pracovišti, jaký má Ivanka vztah ke koriandru a mohlo se jít pomalu domů.

Pusťte si do uší a hlavně do duše Buchty a třeba si uvědomíte, že spisovatelské řemeslo je dřina, ale i vnitřní tetelení.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.