Quest: Řvát jako drak, žvatlat jako Zelda aneb K čemu jsou fiktivní jazyky

4. březen 2017

Když se řekne fiktivní jazyk, okamžitě vám naskočí Tolkien. I herní tvůrci umí vyrábět svoje vlastní abecedy, písma a způsoby dorozumívání, ale málokomu utkví v paměti. Stojí jim to za tu námahu?

Rozhodně ano! Jde totiž o jeden z nejlepších prostředků, jak vymyšlenému světu vdechnout život. A to je vlastně i hlavní důvod, proč se vývojáři do takových experimentů pouští – snaží se svému světu dát hloubku a dotáhnout celou jeho mytologii. Záhadný předmět poškrábaný neznámými znaky vás pochopitelně vtáhne do děje víc než deska popsaná nudnou angličtinou.

Jednou ze sérií, která svůj fiktivní jazyk používá jen a pouze pro dokreslení atmosféry, je The Legend of Zelda. Má jich hned několik, a přitom o nich nikdo neví. Hry z éry Nintenda 64 využívají systém Old Hylian, relativně primitivní sadu znaků pro alternativní zápis japonštiny. Charakteristický je tím, že mezi slovy nejsou žádné mezery. Modern Hylian z o generaci novějšího dílu The Wind Waker je o poznání sofistikovanější – už zná mezery i interpunkci. A konečně Hylian Alphabet, která na rozdíl od dvou předchozích písem vychází z latinky a objevuje se až ve Twilight Princess. Lze v tom sledovat postupný vývoj světa Hyrule? Možná ano, možná ne.

Někteří fanoušci jsou do fiktivních jazyků skutečně zapálení. Například tenhle mladý muž vám pomůže osvojit si základy D’Ni, jazyka dobrodružných sérií Myst a Riven.

Pak ovšem existují i hry a celé série, jež z vykonstruovaných jazyků dělají prvek zásadní pro hratelnost. Mezi ně patří i extrémně populární The Elder Scrolls. Ty začaly s vlastními písmy koketovat už před 20 lety, kdy se v části Battlespire poprvé objevilo daedrické písmo. Minimálně jeden znak daedrické abecedy je hráčům moc dobře známý – „symbol „oht” zastupující hlásku „o“ se stal hlavní hvězdou přebalu čtvrtého dílu s podtitulem Oblivion.

Nejznámějším a nejzábavnějším fiktivním jazykem, tedy co se her týče, je však jiný jazyk z té samé série. Dračí řeč, tzv. dovahzul, je učebnicový příklad toho, jak se s engelangem (zkrácenina z engineered language) dá naložit. Vývojáři ho použili pro stěžejní herní mechanismus – hráčova postava se postupně učí nová slova a skládá z nich řevy, což jsou jakási glorifikovaná dračí kouzla. Písmo záměrně vypadá jako škrábance po dračích drápech včetně paspárku. A co je nejkrásnější, dovahzul žije i mimo digitální svět. Fanoušci se srocují na komunitní stránce Thuum.org, na které najdete úplně všechno, co potřebujete, abyste se s draky ve Skyrimu domluvili. Velkou zásluhu na vysoké popularitě dovahzulu má ikonický řev „fus ro dah“, jemuž vděčíme za nespočet memů a vtipných videí.

Skyrim je jednou z těch světlých výjimek. Udělal z vlastního jazyka něco víc než kulisu, které si většina hráčů ani nevšimne. Takových případů je samozřejmě víc – z těch ještě pořád aktuálních her jmenujme třeba Fez, jenž na vlastním písmu vybudoval jeden velký puzzle –, ale moc se o nich nemluví a většina z nich je krmivem pro pár fanoušků. Zůstává otázkou, zda autoři záměrně staví svoje výtvory do pozadí, nebo je skutečně neumějí patřičně využít. Zbytečná práce to ale rozhodně není.

Ještě jedno rýpnutí na závěr. Máme tady také hry, které měly výborně našlápnuto k tomu, aby se o nich v souvislosti s engelangy mluvilo, ale po monstrózním hypu se po nich slehla zem. A to tak, že jsme na ně při přípravě tématu sami zapomněli. Se slzou v oku zdravíme intergalaktický průšvih jménem No Man’s Sky.

V novém Questu si poslechněte, jak se takové fiktivní jazyky dají využít i v marketingu. Kromě toho konečně přišla řada také na bizarní japonskou akci Yakuza 0 a jednu z nejlepších hopsaček 16bitové éry Kid Chameleon.

autoři: Jaromír Möwald , Lukáš Kunce
Spustit audio