Quest: Teror, smrad, hnus a žádné zombie. Resident Evil 7 vrací sérii na trůn krále hororu

Horory viděné z pohledu první osoby jsou pořád relativně nová a módní záležitost. Jeho notoricky známí zástupci System Shock, F.E.A.R. a Clive Barker’s Undying už dohromady mají přes 50 let, ale pro mladší hráče je nejvýraznějším představitelem žánru vynikající Amnesia: The Dark Descent od nezávislých Frictional Games. Lavinu first person hororů pak spustil až hratelný teaser zrušeného projektu Hidea Kojimy Silent Hills. Konami svou šanci na návrat na trůn trestuhodně zahodilo a konkurenční Capcom jeho zaváhání snad ani nemohl využít lépe.

Tohle klišé už asi vyslovili úplně všichni, ale Resident Evil se se sedmým dílem skutečně vrací ke svým kořenům, a to i přes to, že sedmička na první pohled vypadá jako úplně jiná hra. Už po dvou hodinách hraní zjistíte, že největšími změnami oproti původní trilogii jsou přechod do nové perspektivy a přátelštější ovládání. Jinak je to starý dobrý Resident Evil se svými srozumitelnými hádankami, omezeným inventářem, bojem o přežití a nesmírně znepokojivou atmosférou. Ta stojí na úzkých chodbách rezidence Bakerových, hlavního dějiště hry – v otevřených prostorách si aspoň na chvíli oddychnete, i když ani tam nejste v bezpečí.

Je třeba zdůraznit, že Resident Evil 7 není ani kompenzací za Silent Hills, ani kopií Amnesie či Outlastu. Je to Resident Evil. To znamená, že se vám do rukou dostane rozumný počet (nejen) střelných zbraní, budete muset sbírat léčivé rostlinky a hru si uložíte jenom u kazetového záznamníku. Všechno je to samozřejmě jednodušší než dřív, protože málokomu se dnes chce hospodařit s extrémně malým množstvím munice, silnými monstry nebo omezeným počtem ukládání. Ale pokud patříte mezi hráče, kteří touží po echt old school zážitku, jděte do obtížnosti Madhouse. Škoda, že se odemkne až po dohrání na Normal.

Až do posledních minut hry se člověk sám sebe ptá, jak tohle všechno zapadá do víc než 20 let budovaného univerza Resident Evil. Jestli vůbec. Zapadá a vlastně docela dobře. Zbývá ale vyřešit pár otázek, na které snad najdeme odpověď v některém z přídavků, možná až v dalším plnohodnotném pokračování. Sedmý díl sice nemapuje žádnou zásadní událost – ve skutečnosti se všechno odehrává během jednoho večera –, ale autoři si velmi šikovně připravili půdu k odvyprávění velkého příběhu.

Resident Evil 7 je první velkou hrou, kterou můžete od začátku do konce prožít ve virtuální realitě PlayStation VR. A má to smysl. Potvrzuje se, že horor je žánr pro VR jako stvořený. Toho nejděsivějšího zážitku totiž dosáhnete právě se sluchátky na uších a VR headsetem na hlavě. Sice tím výrazně trpí grafika, protože PS VR má svoje limity, a třeba prolínání textů do okolního prostředí trochu ruší, ale i tak se jedná o dosud nejintenzivnější VR zážitek vůbec.

Ze hry Resident Evil 7 |foto: Capcom

To nejlepší, co pro sebe může fanoušek herních hororů udělat, je nezjišťovat si o Resident Evil 7 vůbec nic a rovnou se jím nechat pohltit. Na čtení dalších názorů, vysvětlení příběhu a fanouškovských teorií bude mít čas a chuť po dohrání. Takhle kvalitní horor se zajímavým dějem a vyváženou hratelností nám chyběl a my doufáme, že Resident Evil 7 odstartuje novou vlnu děsu, který se nespoléhá jen na to, že se všudypřítomnému zlu nemůžete bránit. Naše hodnocení zní 6 ze 7 – bod strháváme za uspěchaný závěr a kratší herní dobu.

V prvním únorovém Questu jsme se věnovali také dalším sériím, které za dobu svojí existence prošly výraznými změnami. Retro sekce tentokrát patřila dějepisné strategii Age of Empires.