Radio Ivo: Past na psychopata

Co však může na malé příruční rádijko chytit náš hrdina-katalyzátor Zdeněk Dárce, zvaný „Puchejř“ a přezdívaný Norbert, když se na jeho frekvenci nečekaně naladí vysílačka agenta BIS Kamila Pampucha a jeho milenky? V nejlepším případě rýmu. Ale situace se zkomplikuje, neboť Puchejř a Pampuch se znají. A to právě ze studentských let, ze společného běhání. Kamil této záliby časem zanechal a ve své následující praxi na ministerstvu vnitra využil svou znalost radiolokace pro službu státu. Občas si přitom i zaběhal.                       

A to především do kanceláře svého pozdějšího nadřízeného v tajných službách, majora Veseckého. Čili – už ho tu zase máme, kujóna! Vesecký se opět objevuje na pozadí jako zdánlivě temná postava. Ovšem tu temnost nám implikuje pouze utajenost bezpečnostní agentury, která ve skutečnosti nemusí s žádnými temnými silami „obcovat“. Když si představíte například takového Toma Cruise, tak ten taky běhá jako agent, a nikdo si o něm nic špatného nemyslí.

Ovšem Romana Bohunská, jak se zdá, využívá téma R.O.B. spíše jako životní metaforu: agent Pampuch proměnil svou středoškolskou sportovní zálibu a z talentovaného běžce za nevinnou informací se stal běžec za informacemi podstatnými. Přitom mu ale paradoxně uniká informace, že běh jeho života se neubírá přímými cestami, ale klikatí se houštinami, v nichž se musí skrývat (s milenkou). Naopak jednodušší spolužák „Puchejř“ se sice v tuto chvíli jeví společensky dezorientovaný, neboť žádné takové pěkné zaměstnání nemá, ale v zásadě má svůj život urovnaný a ví, co chce: utíkat a držet rádijko.

A to funguje autorce jako symbol intuice: pokud naši hrdinové ztratí schopnost následovat přirozené volání svého osudu, tak jim ani BISka nepomůže a Hermann Hesse jim nabančí. Postava „psychopata“ z názvu hry se tedy jeví spíše jako abstraktní zástupce existenciálních a duchovních problémů. Což je často totéž. Celý název hry tak upomíná spíše k autorčiným oblíbeným příběhům Spejbla a Hurvínka.

Nemůžeme ovšem opomenout jeden incident, který provázel výrobu této nové hry. Kmenoví herci Romany Bohunské se již od minulého dílu začali vyhraňovat vůči praktikám, jakými Romanin manžel Lahore Tierai docílil zachování svých politických proklamací v textech jejích her za posledního půl roku. Ovšem neúčast jednoho z herců při natáčení poslední hry byla prostě vyřešena jeho přeobsazením. Proto se Marian Moštík rozhodnul, že tento jeho pasivní protest není dostačující. Zároveň veřejně sdělil, že jestliže budou schopní lidé odcházet z míst, kde se jim ze strany nadřízených dějí z ideových důvodů nepravosti, tak tím vlastně jen uvolní místo novým, vůči vedení již loajálním následovníkům a tím tuto nepravost posvětí. Proto Marian Moštík vzkazuje všem, kteří se k takovémuto gestu v jakékoli instituci chystají: „Neodcházejte! Braňte pozice a ideály!“ A vzhledem k tomu, že díky Moštíkově dlouhodobé smlouvě s tím Romana Bohunská nemůže nic udělat, uvítáme znovu Mariana v nové Romanině hře.

A jako výraz pokračujícího protestu si herci dovolili na závěr drobnou recesi: Moštík se v závěrečných titulcích představil jako Honza Toriai, čímž jednak zkomolil jméno Lahore Tieraie a jednak „překřtěním“ na Honzu učinil narážku na jeho přistěhovalectví do Čech. Produkce pořadu ve spolupráci s právním oddělením nejprve zvažovala, zda se v případě jména v titulku neodpovídajícímu jménu herce na smlouvě nejedná o pracovněprávní problém s možným postihem, ovšem Romana Bohunská to označila za „uměleckou licenci a jede se dál“.